Vizuálně bohatá výstava bude k vidění v ostravském Domě umění
Propalované koláže, ready-mades i vizuální básně připomenou tvorbu Eduarda Ovčáčka. Galerie výtvarného umění v Ostravě připravila rozsáhlou výstavu s názvem EDAS: Znaky – 1968 – Groteska. Vernisáž se uskuteční v úterý 28. března, výstava pak bude k vidění ve třech sálech ostravského Domu umění až do 21. května 2023. Výstava představuje na sto osmdesát umělcových děl, mezi nimi grafické práce, vizuální básně, malby, objekty i „grafo-ready-mades“. Formálně je rozdělena do tří tematických částí, které reflektují ústřední motivy celoživotní tvorby Eduarda Ovčáčka. Všechny tři propojuje umělcův zájem o lettrismus, který se v jeho tvorbě objevuje od 60. let 20. století.
Na výstavě koncem loňského roku spolupracoval i Eduard Ovčáček. Původně totiž byla zamýšlena jako oslava jeho devadesátých narozenin. Vzhledem k smutným okolnostem je nyní koncipována jako pocta a zároveň poděkování umělci, jehož dílo, občanské postoje a pedagogická činnost výrazně ovlivnily podobu současného českého výtvarného umění. Na ostravskou výstavu naváže v opavském Domě umění od 26. května výtvarný projekt Eduard Ovčáček: Mileniál?
První část výstavy „Znaky“ se zaměřuje na Ovčáčkovu práci s písmem. „Ovčáčkova lettristická tvorba je obohacená například o prvky ohně a propalování, představuje tak jeden z nejzásadnějších uměleckých počinů u nás a právě díky ní se české umění zařadilo po bok evropskému lettristickému hnutí," uvedl Jiří Jůza, kurátor výstavy a ředitel galerie. Eduard Ovčáček se k propalování propracoval během výuky na Pedagogické fakultě v Olomouci, kde získal sadu kovových písmových matric. Rozžhavené matrice písmen tehdy vpaloval do papírů, koláží, dřevěných objektů i plastik, z nichž vznikaly jedinečné práce. Během svého působení v Klubu konkretistů pak vytvářel jedny z vůbec prvních konkretistických serigrafií u nás. „Vznikl tak nový druh kolážové poezie, jak sám autor říkal „grafo-ready-mades“, za použití nalezených předmětů a materiálů, znaků i grafických podkladů,“ doplnil Jůza.
Druhá část „1968“ představuje umělecká díla, která vznikla jako reakce na dobové společenské události. Intenzita Ovčáčkova působení totiž neustala ani při perzekucích po roce 1968. Jádro této výstavní části tvoří cyklus Lekce velkého A, který vznikl těsně po okupaci Československa v srpnu 1968.
Třetí část „Groteska“ je věnována figurálním malbám, kterým se umělec věnoval od 60. do 90. let 20. století. Odráží se v nich jeho cit pro vystižení absurdity totalitních režimů. „Vedle kritiky společnosti a přesně vyjádřené grotesknosti se do nich promítla i ostře ztvárněná erotika. Obrazy a kresby mají výraznou barevnost, figury jsou záměrně deformované a zjednodušené. V umělcově až drsném projevu se přesné linky prolínají s expresivním gestem,“ uzavřel Jiří Machalický, kurátor výstavy.
Eduard Ovčáček (1933–2022) byl vizuální básník, grafik, malíř, sochař, fotograf, performer a vysokoškolský pedagog. Vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě v letech 1957–1963. Již za studií se angažoval jako organizátor a zprostředkovatel neoficiálních tendencí a akcí, například bratislavských Konfrontací. Později se stal zakládajícím a aktivním členem Klubu konkretistů a iniciátorem vzniku Fakulty umění Ostravské univerzity. Stal se jedním z našich prvních a předních lettristů, současně se zabýval i vizuální poezií. Od písma jsou v jeho tvorbě patrné odbočky k figurální malbě, která je spřízněna s českou groteskou. S Eduardem Ovčáčkem jsou signifikantně spojeny také koláže, v nichž do papíru propaloval mosazné matrice písmen, věty a citáty. Stejně tak se nesmazatelně zapsal do české serigrafie, jejímž průkopníkem se stal a jejíž možnosti rozvinul prostřednictvím geometrických a konstruktivistických přístupů.
(hav s využitím tiskové zprávy, obrázek: výřez z Ovčáčkova grafického listu)
