Mandragora rozkvete v Aréně

16. březen 2019

Třetím titulem v ostravské Komorní scéně Aréna, který inspiroval i název zdejší divadelní sezóny - Rok rozkvetlých mandragor, je známá italská renesanční komedie Mandragora Niccola Machiavelliho. Premiéra se odehraje v sobotu 16. března. Mandragora je komedií v próze a vypráví o podvedeném manželovi a o tom, jak se tento podvod nakonec vyplatil všem zúčastněným. Svou důležitou úlohu v obelstění pana manžela sehraje i nápoj z tajemné rostliny mandragory.

V Aréně se bude Mandragora hrát v překladu Jaroslava Pokorného a v režii uměleckého šéfa KSA Ivana Krejčího se můžete těšit na Šimona Krupu, hostujícího stále ještě studenta DAMU Adama Langera, Josefa Kalužu, Michala Čapku, Danu Fialkovou, Vladislava Georgieva a Pavlu Dostálovou.

Mandragorou se Machiavelli navždy zapsal do dějin světové literatury. „Na rozdíl od většiny soudobých veseloher, v nichž hrdinova směšná posedlost vlastními tužbami či sled nečekaných situací jenom dočasně narušují v závěru obnovenou harmonii vztahů, posměšný happyend v Mandragoře je založen na pouze zdánlivém zachování dobrých mravů. Komedie je podle Machiavelliho ´zrcadlem soukromého života´, autor v ní však reflektuje stejný svět jako ve svých politických traktátech (´Všichni lidé jsou špatní, dokud je nutnost nepřivede k tomu, aby byli dobří´). Machiavelli demonstruje, jak vratké jsou veškeré mravní zásady, pokud se střetnou s reálným, konkrétním zájmem, neboť bez ohledu na něj postupují lidé tak, aby dosáhli svého cíle. Motorem všeho lidského počínání jsou podle Machiavelliho právě tyto konkrétní zájmy. Tam, kde se střetávají s morálkou nebo náboženskými příkazy, musí se nakonec morálka i náboženství těmto zájmům přizpůsobit. Proto je Mandragora komedie velmi krutá a také dvojaká. Co je k smíchu, je také k pláči,“ míní dramaturg Tomáš Vůjtek.

Ohlas Mandragory byl veliký. V roce 1520 se patrně hrála v Římě v přítomnosti papeže Lva X., nejspíše v provedení florentských herců. V únoru 1522 se hrála v Benátkách a na repríze bylo tak nabito, že se poslední dějství nemohlo dohrát. O čtyři roky později se zde hrála znovu, tentokrát však pod titulem Komedie o Kallimachovi, což je i název prvního knižního vydání asi z roku 1518. O představení psal Machiavellimu G. Manetti, který při něm dělal nápovědu. Zdůrazňuje, že téhož dne před týmž publikem hrál jiný soubor Plautovy Menaechmy a „ač je to komedie antická a krásná a hráli ji velmi dobří herci, přesto ji ve srovnání s tou vaší všichni považovali za mrtvou věc.“ Více na http://divadloarena.cz/subdom/arena2/repertoar/inscenace?search=jedna_inscenace&task=search&id_inscenace=186. (hav, tisková zpráva)