V Zoo Ostrava se začala líhnout mláďata plameňáků kubánských

Ve skupině plameňáků kubánských v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava se vylíhla první mláďata. Zatím jsou na světě tři mláďata, další chovné páry ale ještě svá vejce inkubují. Návštěvníci mají možnost malé plameňáky pozorovat na hnízdě, odkud se však záhy vydávají objevovat okolní svět.

První dvě mláďata se vyklubala 14. června, jedno z nich ale krátce nato uhynulo. Mezitím se vylíhla další dvě. Aktuálně jsou tedy na světě tři mláďata a přibýt by měla ještě další, protože sedm párů svá vejce stále inkubuje. Samice plameňáků snáší jedno bíle zbarvené vejce do homolovitého hnízda vybudovaného z bahna a písku. Při inkubaci vejce i při následné péči o mládě se střídají oba rodiče.

Ostravská zoo chová tyto starobylé elegantní ptáky ze specializovaného řádu plameňáků (Phoenicopteriformes) od roku 1979 a během této doby se podařilo odchovat přes 90 mláďat. Aktuálně hejno čítá 54 jedinců (bez letos vylíhnutých mláďat) – 31 samců a 23 samic. Ve skupině žijí stále dva jedinci, kteří byli v roce 1979 do zoo jako dospělí přivezeni, to znamená, že mají více než 40 let a stále se zapojují do rozmnožování. Plameňáci jsou dlouhověcí ptáci a mohou se dožívat přes 50 let, někdy se uvádí i 70-80.

Hnízdící plameňáky mohou návštěvníci pozorovat ve výběhu u hlavního vstupu do zoo. Mláďata plameňáků jsou po vylíhnutí pokryta šedobílým prachovým peřím a na rozdíl od dospělých mají krátké nohy i krk a rovný zobáček. Intenzivní oranžovorůžové zbarvení získají až v průběhu druhého roku života. Zbarvení plameňáků je způsobeno oranžovo-červenými barvivy (karotenoidy) obsaženými v potravě plameňáků, která se ukládají do peří. První měsíce krmí rodiče své potomky speciálním rosolovitým výměškem ze zažívacího ústrojí. Poté začínají mladí plameňáci přijímat potravu dospělých, kterou tvoří drobní korýši, řasy a plankton.

Plameňáci kubánští (Phoenicopterus ruber) obývají mělká jezera a laguny souostroví Velkých Antil (Kuba, Bahamy, Hispaniola), poloostrova Yucatan a severu Jižní Ameriky. Prozatím nepatří k ohroženým druhům, ale jejich přirozené prostředí se zmenšuje v důsledku průmyslové těžby soli.