Lucembursko pohledem české volejbalistky

14. únor 2018

Lucembursko je malinká, ale ekonomicky významná země s vyspělou kulturou a pověstným bankovnictvím. Na internetu si přečteme, že zde žije okolo půl milionu obyvatel, délka země je ze severu na jih 70 km a z východu na západ 60 km. V Ostravě se nepotkáváme často s Čechy, kteří tam žijí a kteří nám mohou prozradit o Lucembursku jiné informace, než najdeme v knihách či průvodcích. Podařilo se mi domluvit rozhovor s mladou volejbalistkou, která nedávno hrála za prvoligový tým TJ Ostrava a momentálně působí v lucemburském týmu VC Strassen přímo v hlavním městě. Sportovkyně a absolventka VŠB – TU Ostrava, fakulty ekonomické Ing. Magdaléna Zedníková říká: „Lucembursko je jedna z nejmultikulturnějších zemí v Evropě do které každý den přijíždí za prací z okolních států polovina obyvatel, především z Francie a Německa. Taky česká komunita tady má své významné zastoupení. Cizinec se velmi brzy stane součásti zdejšího života a kulturně zapadne mezi domácí obyvatele“.
Povídaly jsme si o životě v Lucembursku a ráda se s vámi podělím o zajímavé informace, které vás možná budou inspirovat kam letos vyrazíte na dovolenou.

Proč jste odcestovala právě do Lucemburska?

Po vysoké škole jsem se rozhodla načerpat nové zkušenosti. I když tam hraji volejbal, tak můj pobyt nemá pouze sportovní rozměr. Lucembursko je jedním z největších finančních center v Evropě. Lidé zde pracují převážně v bankovnictví nebo překladatelských agenturách. Jsem absolventka VŠB – TU Ostrava, fakulty ekonomické, oboru finance a uvažuji, že se po ukončení sportovní kariéry zkusím uplatnit ve finančnictví. Úředními jazyky jsou němčina a francouzština. Práci je možné najít bez problémů i v angličtině a to hlavně na vyšších pozicích. Daňový systém v zemi je výborně nastavený. Lidé tady platí opravdu vysoké daně, ale na druhé straně mají při odchodu do důchodu krásnou penzi, takže vysoké odvody bez problémů platí. Já si tady přivydělávám občasným hlídáním dětí v rodinách ve večerních hodinách. Je to pro mně taky zdroj nových zkušeností a dozvím se hodě zajímavostí o zemi, lidech i systému. Mojí službu využívají i české rodiny. Češi tady pracují hodně ve finančnictví nebo i ve školství.

Proč do Lucemburska dojíždí každý den za práci tolik cizinců?

Denně přijede více lidí z okolních států, než tam trvale žije a večer pak spěchají opět ke svým rodinám. Má to své důvody a velké opodstatnění. Nájem je tady tak vysoký, že se cizincům vyplatí jezdit denně domů. Minimální mzda činí 1700 euro, ale slyšela jsem, že není problém získat práci i okolo 4000 euro. Minimální cena nájmu se ale pohybuje na hranici 1200 euro. To je ten hlavní důvod každodenního cestování lidí.

To musí být velká zátěž na dopravu?

S dopravním systémem by něco měli udělat. Dopravní zácpy jsou při tak vysoké migraci na denním pořádku. Vždycky si říkám, že kolo nebo nohy mě přemístí rychleji, než ráno a večer čekat v dopravní zácpě. Ani se tomu ale nedivím. V autě jsem neviděla více než jednoho člověka. Každý má své vlastní vozidlo.

Jak vypadají města? Dají se srovnat s českými?

Celé Lucembursko je rozděleno do dvanácti oblastí, které nazývají kantony, a ty se pak dělí do celkem 105 komunit. Každá oblast má svůj fond s penězi, které použivá na architekturu, opravy cest, veřejné osvětlení nebo úklid. Když jsem první den přijela do Lucemburska, upoutal mne pohled na krásné budovy a ulice. I když jsem si, před podepsáním smlouvy ve volejbalovém klubu, pročetla hodně materiálů a knih, nemohla jsem uvěřit tomu, jakou jsem tady uviděla vysokou životní úroveň. Bohatství je vidět nejen na krásných historických stavbách a jejich okolí, ale promítá se i ve množství a výběru volnočasových aktivit. Každý si může zvolit to, co ho naplňuje a baví.

Bydlíte přímo v hlavním městě Lucemburk? Jak trávíte volný čas mimo volejbal?

Bydlím asi patnáct minut od Lucemburku v malém, přilehlém městečku Strassen, ale hodně času trávím právě v hlavním městě, kam se dopravím na svém kole nebo místní dopravou. Kousek od centra města se nachází pěkný les, kde čerpám energii a potkávám kolemjdoucí s pejsky a dětmi. Česká republika má podle mého názoru nejkrásnější zámky a tak jsem se o tom chtěla přesvědčit i v Lucembursku. Například jsem si přečetla, že malý zámeček Vianden patří k těm nejkrásnějším v zemi a je to pravda. Kromě upravených zahrad jsem navštívila i dům spisovatele Viktora Huga. Podobná turisticky atraktivní oblast jako České Švýcarsko je Malé lucemburské Švýcarsko s menšími skalisky, kde jsou krásně značené stezky s dřevěnými schůdkami a malými můstky.

Sportovkyně se v cizině zajímají o kulturní akce, kde si chodí odpočinout. Také vyhledáváte v zahraničí společenské aktivity?

Kulturní dění se nedá nikdy opomenout. Na hranici s Francií je velká koncertní hala zvaná Rock hall, kde se konají všechny velké koncerty. Dozvěděla jsem se od českých občanů, kteří žijí v zemi už několik let, že místní kapely nejsou tak komerčně založené jako v naší domovině. Na podzim se v Lucembursku rozjel festival Ciné East, kde se představili i české filmy a naší autoři. Slyšela jsem, že přijela dokonce i Jiřina Bohdalová a vím, že na pozvání tamního klubu navštívila i jedno fotbalové utkání, kde vykopávala. Neznám podrobnosti, ale líbí se mi, že každá komunita se snaží přinést svou kulturu a tím dávají najevo, že i oni zaujímají důležité místo ve světě.

Kolika jazyky lucemburčané mluví?

Naprosto největší důraz se zde klade na znalost cizích jazyků. Není výjimkou, že desetileté dítě se umí domluvit třemi i více jazyky – lucembursky, francouzsky, německy a anglicky. Já jsem nemohla zůstat pozadu a chodím na hodiny francouzštiny a angličtiny.

Jako profesionální volejbalistka můžete srovnávat kluby v Lucembursku a Česku. V čem jsou odlišné?

Největší rozdíl vidím v profesionalitě, která je u nás na mnohem vyšší úrovni. Hraju za VC Strassen a tento tým není zatím tak sportovně úspěšný jako některé české týmy. Holky hrají, protože samy chtějí dělat něco navíc, mimo chození do řádného zaměstnání. I když na sebe nemáme moc času, snažíme se co nejvíce být spolu a scházet se i mimo sport. Třeba v kavárně nebo jdeme společně na procházku. Vzájemný vztah jednotlivých hráček v týmu je stejně tak dobrý jako v Ostravě, kde jsem hrála za TJ Ostrava hodně let. Nejsem však spokojená s trenérem, který se nám nevěnuje tak moc jako Zdeněk Pommer, trenér našeho ostravského klubu. Mezery v lucemburském týmu vidím v přípravách za zápas. České volejbalistky jsou zvyklé, že se během příprav probírají videa a učí se kam smečovat nebo nahrávat, dále jak blokovat nebo vykrývat pravděpodobné směry útoku protihráček. V Ostravě jsme se všechno důkladně připravovali. V Lucembursku nic z toho nefunguje. Příprava je podle mého názoru nulová. Mám pocit, že nám tlačí do hlavy, že když chceme vyhrát, tak zvítězíme a žádný trénink nepomůže. V budoucnu chci dělat volejbal pouze jako volnočasovou aktivitu nebo třeba vyzkouším jiný tým. V Lucembursku jsou ještě dva další kvalitní týmy a to Walferdange a Diekirch. Zatím jsem ale o přestupu neuvažovala.

Ing. Lada Kutějová