Podnikání je zvláštní způsob myšlení, života a neustálá práce sama se sebou, vysvětluje Běloruska Tamara Iskrytskaya

Tamara Iskrytskaya je mladá, krásná, vysoká, ambiciózní žena pocházející z Běloruska, která v roce 2004 přijela vlakem do České republiky po absolvování pedagogické fakulty. „Odjela jsem z domova, abych si změnila život a mohla realizovat svůj potenciál. V Česku mohu více dokázat a rozvíjet své podnikatelské záměry“, říká s pokorou sympatická dáma s roztomilým východním přízvukem. Je vzorem českým ženám a dokonce jim radí, co můžou udělat se svým životem, aby byly samy se sebou spokojené. Sama přiznává, že má i velké štěstí, které ji v životě pomáhá a doprovází na každém kroku. Říká, že sedět doma a čekat, že se stane zázrak je nesmysl.

Překvapuje mně, že jste si zvolila pro svůj život a místo k podnikání Českou republiku. Proč jste se rozhodla právě pro Ostravsko?

Bělorusko mám moc ráda, ale z hlediska dalšího rozvoje mladého člověka má své limity. Tím mám na mysli sny, vzdělání i pracovní plány do budoucna. Chtěla jsem se seberealizovat a najít obor, který se mi bude líbit. Do Ostravy jsem přijela studovat ekonomii, i když jsem už jednu univerzitu měla za sebou a připravovala se na povolání učitelky. Česko tehdy vstoupilo do EU a v mnoha oborech se začínaly "rozjíždět" nové projekty. Dalším stimulem byla podobná slovanská kultura, jakou znám ve své zemi. Také mi vyhovovalo podnebí jako v Bělorusku, protože klimatické podmínky nás psychicky hodně ovlivňují. Poslední motivací byl jazyk, protože jsem se domnívala, že je dost podobný ruštině a nebudu mít problém se ho rychle naučit. To jsem se ale dost mýlila! Člověk se učí celý život a s češtinou mě každodenní jazykový trénink nemine.

Přemýšlela jste někdy, kde se ve vás, jako ženě, našel podnikatelský duch? Jakou práci už jste vyzkoušela?

Od prvního dne v Česku jsem uvažovala o svých záměrech, možnostech mého dalšího vývoje a uplatnění se na trhu práce v zahraničí. Dobrá kamarádka mě doporučila do firmy, kde jsem překládala a tlumočila do ruštiny. Pak jsem si otevřela cestovní agenturu a zkoušela s ní uspět na trhu. Naučila jsem se podnikatelsky přemýšlet. Musela jsem prostudovat hodně zákonů a norem, abych se dobře zorientovala v daném oboru. Projekt sice nebyl úspěšný, ale mě to neodradilo a šla jsem dál. V roce 2007 přišel boom řemeslných profesí a nedostatek pracovníků v mnoha dělnických oborech. Rychle jsem zareagovala a otevřela si firmu na výstavbu výtahů, která dnes prosperuje a má na trhu dobré postavení. Stále ale hodně času věnuji vzdělávání, bez kterého se dnes nikdo neobejde.

Vaše podnikání určitě zabere hodně času. Umíte občas vypnout a věnovat se svým koníčkům?

Hodinové měřítko v podnikání neexistuje. Je to způsob života a uvažování. Výkon, který se měří časem, je zaměstnanecký poměr zaměstnance. Jdu třeba spát a v hlavě se mi honí nápady a způsoby jak zlepším svoje projekty. Mně to ale baví a po letech jsem se konečně naučila, jak se nepoddávat problémům a špatným myšlenkám. V minulosti na mě občas dolehlo něco hodně negativního a já se málem zhroutila. Po nějakém čase jsem si řekla, že mně moje projekty už nebudou obtěžovat po psychické ani fyzické stránce a uklidnila jsem se. Dnes vím, že stačí zavolat dobrým kamarádům nebo rodičům a tím přijít na jiné myšlenky. Za deset minut mi spadne adrenalin a já už nic nevidím tak černě, jak se to ještě před chvílí zdálo.

Jaké lidi obdivujete? Máte kolem sebe přátele, kteří vás posunou výše?

Vzhlížím k těm, kteří vlastní velké společnosti a žijí svou prací. Jejich život je veřejný a denně riskují, aby svou firmu udrželi, často i na úkor svého zdraví. Práce je pro ně společenská zodpovědnost. Mají silné zázemí a vyrovnaný osobní vztah, protože život musí být harmonický. Pak má člověk sílu a energii budovat něco víc. Vzdát se rodiny není řešením, je nutné se nad sebou zamyslet, vyhodnotit danou situaci a pak změnit postoj k sobě samému a blízkým osobám. Nelze přehazovat vinu na druhého člověka, i když je to jednodušší. Rodina je nejdůležitější základ pro podnikání i pro spokojený život. Nás, jako studenty ve školách v Bělorusku učili, že v životě nesmí chybět rodina, dobrá práce a zájmy, které nás baví a děláme je rádi.

A když už mluvíme o rodině, dá se udržet dobrý vztah na dálku?

Čím jsem teritoriálně vzdálenější svým rodičům, tím více si uvědomuji hodnoty a priority rodiny, které mi zároveň umožňují další rozvoj. Jsem jim vděčná za dobrý vztah, a jak stárnou, cítím morální zodpovědnost navštěvovat rodiče pravidelně, pokud možno co nejčastěji. Není mi přítěží cestovat několik hodin autem, protože vím, že na mě rodina čeká. Do Běloruska jezdím autem každé tři měsíce a věřte tomu, že jim nic neudělá větší radost než vidět svou dospělou dcerku, která s nimi sedí v kuchyni nebo na sedačce a tráví společný čas povídáním s kávou v ruce.

Co byste doporučila ženám, které se bojí rozvíjet své myšlenky a nápady?

Není to tak jednoduché, jak to vypadá, protože taková žena musí mít náturu na to dělat něco víc než jen standart. Je to opravdu těžké, vyžaduje to hodně přemýšlení a rozhodování nad sebou sama. Obnáší to nastudování mnoha právních i jiných předpisů a zákonů, a s tím spojené odhodlání ptát se, když něco nevím. Nesmíte si připouštět překážky ani problémy a každou nepříjemnou věc musíte brát jako výzvu, která vás posiluje a vede dál k dosažení svých snů. Nenarodíme se s tím, ale musíme mít touhu dělat něco víc. Tím chci říci, že píle, vůle a opakování činnosti vedou k úspěchu. Plakat dlouho nepomůže. Pokud se lidé chtějí změnit, tak se vždycky najde člověk nebo agentura, která pomůže ukázat správný směr a nabídne pomocnou ruku. Žijeme v zemi, kde úřady zdarma nabízejí například rekvalifikační kurzy a vzdělávání dospělých. Českou republiku za to miluji.

Co závěrem vzkážete mužům, kteří mají doma velmi zaneprázdněné manželky a chtějí je podporovat nebo si naopak s jejich vytížeností neví rady?

Mějte je rádi a milujte je vždy a všude. A věřte, že to, co dělají, je baví a přináší jim klid a spokojenost v duši, i když to tak někdy nevypadá. Žena vám to pak vynahradí svou starostlivostí a pozorností. Přejte jim upřímně to nejlepší. Každý máme šanci jít za svým snem, a když opravdu chci, tak si čas najdu na všechno. Vím, že se to lehce řekne, ale naše chování můžou naši partneři hodně ovlivnit a postrčit tam, kde si přejeme.

Autor: Ing. Lada Kutějová

Příbuzné články