Ocenění pro hlavního patologa střech
Na veletrhu Střechy Praha nejsou oceňovány jen výjimečné produkty, ale také výjimeční lidé. Prestižní ocenění Osobnost střechařského oboru zde převzal Ing. Marek Novotný, Ph.D., ze společnosti A.W.A.L., jenž je už dvě desetiletí neúnavným iniciátorem a organizátorem konference Izolace.
Pane doktore, jste teprve šestou takto oceněnou osobností. Jaký je to pocit?
Je to samozřejmě nesmírné potěšení. Ocitl jsem se ve společnosti lidí, jejichž lidských i profesních kvalit si velice vážím. Takové ocenění si nelze koupit, lze se k němu dobrat jen dlouholetou a poctivou prací. O to je cennější.
Se střechami jste spjat celý život. Čím vás tento obor tak upoutal?
V životě jsem nikdy nic jiného nedělal. Absolvoval jsem v roce 1981, takže mám za sebou téměř čtyřicetiletou praxi. Jsem rád, že se mi podařilo trefit se do oboru, který funguje, rozvíjí se a navíc mi přináší to, co má každá práce přinášet. Pocit seberealizace, zadostiučinění a hlavně radost z výsledků. Navíc mám kolem sebe spoustu příjemných lidí. Velice si cením toho, že spolupracuji se stále stejnými společníky. S jedním z nich jsem od jeho absolvování vysoké školy, s druhým od ukončení vysokoškolského studia jeho ženy, která byla spolužačkou mé paní. Pořád nám to spolu ve firmě funguje, což je, myslím, na českém trhu docela ojedinělé. Právě naše souhra a stabilita jsou jedním z faktorů, díky nimž má společnost A.W.A.L. mezi odborníky tak dobré jméno.
Když srovnáte situaci ve střechařském oboru před čtyřmi desítkami let a nyní, v čem je zásadní rozdíl?
Řekl bych, že se nic dramaticky nezměnilo. Vývoj samozřejmě pokračuje, ale podstatné je, že současnost kontinuálně navazuje na historii, a to vše propojují lidé, kteří si za léta praxe vydobyli věhlas a pověst vynikajících odborníků. Obrovsky si vážím například toho, že na jubilejním ročníku naší konference Izolace vystoupil nestor českého střechařství Ing. Záviš Bozděch. A je to také o výchově mladé generace, o transferu informací a vztahů. I proto učím – snažím se přenášet na studenty nejen odbornost, ale také nekonfrontační přístup, chuť spolupracovat s ostatními kolegy. A ono to docela funguje, i když v soudním znalectví se konfrontační situace objevují jako na běžícím pásu.
Zaujalo mě, že vám studenti Fakulty architektury ČVUT, kde vyučujete, dali na dveře ceduli s nápisem Patologie.
Cedulka už tam sice není, ale historka se stále traduje. Učím totiž předmět PS 5 – vady a poruchy staveb. A abych studentům danou problematiku přiblížil, vítal jsem je na přednáškách jako na patologii. A někdo z nich se této myšlenky kreativně chopil… Docela se mi to líbilo. Jako profese by to znělo zajímavě – hlavní patolog střech.
Na konferenci Izolace 2019 se kromě jiného ozývala i ostrá slova nejen ohledně klesajícího zájmu studentů o stavební obory, ale také na adresu kvality absolventů.
Ono je to daleko složitější. V době socialismu fungovalo plánované hospodářství, kdy byly spočítány kapacity jednotlivých oborů a školství produkovalo tolik absolventů učilišť i vysokých škol, kolik bylo aktuálně potřeba. Tyto výpočty se kupodivu příliš nemýlily. Ne že by mi plánované hospodářství chybělo, ale právě v tomto směru docela fungovalo. Teď je tady obrovské množství středních i vysokých škol a kvalita výuky se bohužel dramaticky snižuje. Školství se rozmělňuje tím, že existuje mnohem víc předmětů, než bývalo dřív, rozmělňuje se i zaměření na konkrétní problematiku. Klesají hodinové dotace jednotlivých předmětů, což vede k negativním důsledkům, k nimž patří například menší hloubka vzdělání. A pozor! Není to v přístupu mladé generace. Ta je naprosto normální! A najdete v ní naprosto špičkové mladé lidi, kteří toho v některých směrech umějí víc než my. Nová generace se v jakémkoli období historie nemění, spíše se mění přístup, priority a společenská atmosféra. Jsem přítelem řemeslných dovedností a techniky. A když vidím všechny ty nové univerzity, je mi to trošku líto, protože bych raději viděl kvalitní učňovský obor a mistrovské zkoušky, jež by zajistily odpovídající společenské postavení řemeslníkům, kteří jsou mnohdy z mého pohledu důležitější než všichni manažeři všehomíra a přilehlého kosmu. Fandím prostě konkrétní práci víc než nějakým neidentifikovatelným virtuálním manažerským aktivitám. Studenty, kteří umějí něco navíc, se snažím posouvat dál a výš. Vždycky se najde nějaká zajímavá cesta a pokaždé z toho vznikne něco přínosného. A musím se přiznat, že z toho občas sám profituji. Většina mých zaměstnanců totiž jsou mí bývalí studenti. Mám kolegu, který je absolutně špičkový technik. Ten za mnou kdysi přišel roztřesený s diplomkou, jejíž kvalitou si nebyl vůbec jist. A já přitom hned po přečtení druhé stránky věděl, že to je ten správný člověk, který k nám má přijít. To bylo velmi pozitivní zjištění. Víte, velmi rychle se pozná, kdo to myslí vážně a kdo to hraje. V profesi i v životě.
Rozhovor, který připravila reportérka Lenka Gulašiová, původně vyšel v časopise Střechy-Fasády-Izolace č. 3/2019.
