Seznamte se: Martin Šnajdr
Zapálený pro řemeslo. Člověk, který ctí tradice a je na slovo vzatým odborníkem v práci se dřevem. „Martin Šnajdr dřevu obrovsky rozumí. Stačí jen, když o něm mluví, a už je vidět to nadšení a zápal,“ říká o Martinu Šnajdrovi, současném přednostovi Jihočeského regionu Cechu KPT ČR, jeho předchůdce Jan Matějíček z firmy Střechy Matějíček, s. r. o., Sezimovo Ústí. „A nejen to. Martin ctí tradice řemesla, navazuje na tesařské umění starých mistrů a je virtuózem v ruční práci se dřevem,“ dokresluje Jan Matějíček obraz člověka, jehož jméno má velkou váhu nejen mezi českými a slovenskými tesaři.
Kdy a jak jste začínal s podnikáním v oboru střech?
Řemeslo vykonávám od vyučení v roce 1997. S podnikáním v oboru střech jsem začínal v roce 2004, kdy mi byl živnostenský list v oboru tesařství vydán Krajským úřadem v Českých Budějovicích. Tou dobou jsem ještě pracoval v partě u pana Pečmana v Trhových Svinech jako tesař. Dělali jsme různou tesařinu, krovy, ještě sbíjené vazníky, podbíjení říms a tak dále. Na sbíjené vazníky byl specialista, pracoval jako vedoucí u dřevařských závodů.
Jaké největší obtíže se vám v profesi podařilo úspěšně překonat?
Vzhledem ke skutečnosti, že patřím do skupiny těch, chcete-li, později narozených“, musím svědomitě říct, že nějaké problémy nebo obtíže jsem ani neregistroval. K založení živnosti uchazeč o živnostenské oprávnění nic moc nepotřeboval, pouze zaplatil poplatek a stal se živnostníkem. Různé výpisy a náležitosti samozřejmě doložit musel, ale to je nutné i dnes. O vydání živnostenského listu jsem žádal s bratrem, který rovněž provozuje stejnou živnost dodnes.
Na kterou stavbu nejraději vzpomínáte a proč?
Staveb, které jsem realizoval, je nespočet, od drobných staveb nebo krovů po zámky a kostely doma i v zahraničí. První krov, kde jsem byl něco platný – u řemesla jsme odmala –, jsem stavěl s otcem a jeho parťákem již v roce 1996, to mi bylo 16 let. Tenkrát to byla dřevěná stodola v Žalticích, kde jsme na novou kostru stavěli již dvakrát svázaný starý krov. Vzpomínám si na dvojí značení krovu a hromadu spojů, které jsme museli znova poskládat a najít systém, jak to bylo postavené. Vzpomínám ale také na spolupracovníky nebo mistry, s nimiž jsem mohl pracovat, nebo na majitele objektů, pro které jsme stavěli. Mnozí z nich už nejsou mezi námi, přesto si je dodnes vybavuji. Vzpomínám si na některé stavební postupy, které používali, a na mnohá vyprávění nejen o řemesle. Tyto obrazy nebo vyprávění si ponesu s sebou až do hrobu.
Jak hodnotíte současný stav střechařských řemesel? Chybí řemeslníci?
Současný stav řemesel je žalostný, nejenom u těch střechařských. Řemeslníci chybí ve všech oborech. Za tento stav si ovšem naše společnost, nebo jinak řečeno – my můžeme sami. Umožňujeme pracovat a podnikat v daném oboru osobám bez kvalifikace. Takoví řemeslníci neznají problematiku konkrétních částí díla, což se může projevit někdy hned, někdy po nějaké době na kvalitě prováděných prací. A v případě tesařských statických konstrukcí i na bezpečnosti stavby. Řemeslník, který v minulosti mohl řemeslo vykonávat, byl vždy řádně vyučen. Nové stavby nebo krovy mohl stavět jenom tesařský mistr, který se prokázal osvědčením o složení mistrovské zkoušky. Ten, kdo mistrovskou zkoušku nesložil, mohl provádět pouze opravy krovů a stavět lešení (pozn.: dáno legislativně – Tesařská příručka r. v. 1929). Jak prosté. Měli bychom hned učňovské školství na nohou a dostatek kvalifikovaných spolupracovníků. Projekt dílčích kvalifikací oboru tesař již probíhá.
Změnilo se za dobu vašeho působení v oboru nějak výrazně podnikání?
Začátky mého podnikání nemohu až tak hodnotit, pracoval jsem v menším kolektivu živnostníků. Dnes vnímám změnu hlavně v nedostatku motivovaných mladých řemeslníků – tovaryšů, kteří mají řemeslo vykonávat. Enormní požadavky tovaryšů na odměňování kolidují s představami nás potenciálních zaměstnavatelů i investorů. Tito mladí řemeslníci, kteří se sice mohou prokázat výučním listem z daného oboru, nejenže neznají řemeslo, ale – a to je horší – ani základní návyky a organizaci práce. O slušném chování a loajalitě k zaměstnavateli ani nemluvě. Platí to také o dnešních dělnících ucházejících se o práci. Mnohdy jsou i vysokoškolsky vzdělaní, ale práci ve skupinách nerozumí. Jsou to sólisté, kteří zapomínají, že tesařské řemeslo je prací týmovou, kde i ten, slabší“ má svoje místo. Takoví řemeslníci by chtěli radit a mluvit do řemesla, jak se má dělat, přitom neznají mnohdy ani jeho základy. A když přijde složitější zakázka nebo nezajímavá, například vyhořelý obytný dům, kde majitelé nutně potřebují krov, tak se této práci vyhýbají obloukem a k práci je nedostanete.
Jak dlouho jste členem cechu?
Členem Cechu pokrývačů, klempířů a tesařů ČR jsem od roku 2009, zapsán za bývalého cechmistra pana Švarce.
Vzpomenete si na nějaké příjemné zážitky s kolegy z cechu?
Mám-li se podělit se čtenáři časopisu o nějaký příjemný zážitek z prostředí Cechu KPT ČR, nemohu opomenout cechovní kulturu. Ta se projevuje v podobě přátelského prostředí, nevytrácejí se atributy, jako je úcta, respekt k vrcholných představitelům i ostatním členům organizace a po každém formálním jednání i dobrá nálada. Časté bývají zájezdy za řemeslem nebo do výrobních závodů na exkurze. Opomíjeny nejsou ani zážitky spojené s ochutnávkou různých domácích produktů určených ke konzumaci. Také výstavy a soutěže bývají dobrou příležitostí k seznámení a zažití různých, dobrodružství“, ale to je na jiné vyprávění…
Co byste Cechu KPT ČR do budoucna přál?
Pokud to bude možné, aby zástupci i členové cechu uhájili samostatnost našich řemesel před sloučením v jeden obor. Tesaři mají dělat tesařinu, pokrývači pokrývačské práce, klempíři klempířinu. Pomohli by tak udržet důležité stavební obory, jako jsou pokrývač, klempíř a tesař, samostatnými. Cechovní řemeslníci a cechovní podniky se musejí chlubit know-how a nabízet řemeslo ve špičkové kvalitě jako v minulosti.
Rozhovor původně vyšel v časopise Střechy-Fasády-Izolace č. 3/2019.
