Umí lidé spolu hovořit? Zamýšlí se propagátor duševní práce a komunikace David Gruber

Ostrava může být pyšná na Davida Grubera, který se zde narodil, studoval a mnoho let pracoval. Je autorem, podnikatelem a propagátorem duševní práce. Absolvoval Ekonomickou fakultu VŠB a později si rozšířil vzdělání o pedagogiku a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého Olomouc. Pár let po ukončení studia, ještě před rokem 1989, nabídnul lidem kurzy komunikace, rychločtení a seberozvíjení, které ve školách ani na mimoškolním vzdělávacím trhu tehdy vůbec nebyly. Učební materiál sám vyráběl, protože knih na danou tématiku bylo málo. Už jako vysokoškolský student byl velice pilný. „Místo, abych si rozložil pět nebo šest zkoušek na celé čtyřměsíční letní zkouškové období, zvládnul jsem je za první dva týdny; byl jsem prostě lenoch a chtěl jsem co nejdříve lenošit u vody a na horách,“ líčí situaci David Gruber, kterého už tehdy napadlo, že by mohl být nápomocen druhým lidem v oblasti efektivního rychlostudia.

Jak je těžké udržet komunikaci online na kvalitní úrovni?

Výuka přes internet má své výhody i nevýhody. Ze začátku jsem měl z toho obavy, protože v období pandemie a lockdownů nejsou komunikační kurzy vedeny jinak než přes Zoom nebo Teams. Například na prezenčních kurzech často rozděluji lidi do dvojic a oni z očí do očí nějakou dobu separátně konverzují. Přes sítě to je ale jiné, protože se slyší všichni navzájem nebo nikdo nikoho. Pouze několik žáků hlasově navzájem, to nejde. Využíváme i chat, kde se účastníci mohou separátně písemně pobavit na dané téma, ale už to není úplně ono. Co se týká výhod přes internet, napadá mne jedna: Online komunikace chrání od drsných sporů - lidé si na dálku nemohou například nafackovat (úsměv).

Jakých zásad bychom se měli držet během komunikace? Existuji nějaké zaručené metody?

Stoprocentně zaručená není žádná, ale je jich několik velmi dobrých. Jeden z prvních systémů zásad vystihl již Svatý Augustin v šestém století n.l. Žil v severní Africe, která tehdy byla křesťanská. Mohu vyjmenovat jeho podstatné zásady a telegraficky je okomentovat. První: Tvůj oponent není nepřítelem, ale partnerem při hledání pravdy. Na scéně jsou tři záležitosti mezi dvěma lidmi. Ti dva hovořící a daná věc, kterou řeší. Ti dva musí být nikoliv nepřátelé, ale spojenci – pak snadněji ten problém porazí – společnou snahou. Druhou zásadou je: Snaž se porozumět druhému. Pokud váš partner něco řekne, tak se napřed zeptejte, jestli problému dobře rozumíte a pak odpovídejte. Hodně lidí tohle nedělá a pak si často nerozumí. Třetí zásada zní: Nesnižuj osobní důstojnost toho druhého, protože se může zatvrdit a začne si chránit své ego. Pak bude navenek odporovat i tehdy, i když je vnitřně přesvědčený, že pravdu nemá. Jako další zásady bych zmínil: Nesnaž se mít za každou cenu poslední slovo. Kdyby se snažili oba dva, tak rozhovor skočí kompletním vyčerpáním a znechucením. Je zde ještě jedna podstatná zásada: Tvrzení bez věcných důkazů nevydávej za argument. Existuje vlastní názor, který máte na danou věc a pak fakt, který je podložený vědou, výzkumem, jinou hodnověrností. Každý má právo na vlastní subjektivní úsudek, ale fakta jsou jen jedna. Na závěr: Važ si času toho druhého, buď stručný. To je od Sv. Augustina vše podstatné.

Čeho se lidé dopouštějí během komunikace? Je dobré se něčeho vyvarovat?

Zásad správné diskuze není moc, ale řečnických triků je více než 100 dosud známých. Dal jsem dohromady asi 120 triků od Sokrata a Platona až k moderním vyjednávacím metodám, které vydala například Harvardova univerzita. U triků se dá vždy odhalit určitá příslušná zásada, kterou trikař porušuje. Trikař může zlovolně něco zveličit nebo bagatelizovat. Zveličení do extrému, tedy absolutizace, značí, že trikař si tzv. mele svou a neuhne od toho. Naopak extrémem bagatelizace je negligace neboli popření. Člověk odbíhá od nastoleného tématu diskuze a tvrdošíjně odmítá se k němu vrátit. Jako příklad ze života mohu uvést: Přijdete někam poprvé o pět minut pozdě a trikař hned namítne: „Už zase jdeš pozdě, jak si to představuješ, to je hrůza…“ Přičemž pro něj samého půlhodinka není žádná míra. Coby obranu proti trikařovi je dobré připomenout mu právě toto - že on je na tom podobně, ba hůře, že několikrát již přišel hodně pozdě atd. Další trik umí bezvadně politici a advokáti. Jde o tzv. falešné dilema. Trikař vám nabídne dvě možnosti – špatnou a špatnou. A tváří se, že třetí možnost neexistuje. „Koupíte si ode mne (šíleně předražený) výrobek A, nebo (příšerně předražený) výrobek B?“ Obrana? Uveďte tu třetí možnost, že ona je: „Nekoupím si ani A ani B.“

Za jeden z nejzáludnějších drsných triků považuji větu „To nemůžeš srovnávat!“ Tedy trik je to tehdy, když vaše srovnávání je legitimní a když odhaluje nějakou nepravost u trikaře. Trikař vám tímto vlastně zakazuje udělat běžnou myšlenkovou operaci. Jakým právem?

Jak vidíte perspektivu vašeho oboru? Existují nové trendy?

Technika jde kupředu a lidská psychika zůstává stejná. Pokud se partneři nechtějí stále hádat a nenávidět, tak bude muset nastat psychologická revoluce. Průmyslové revoluce už máme čtyř generací, psychologickou ani jednu. Dobrá komunikace mezi lidmi pak nebude záležitosti jen mimoškolních dobrovolných kurzových a čtenářských aktivit, ale bude přiměřeně zařazena i do výuky na základních a středních školách. Od dětského věku musí všichni vědět, že mají nechat druhého domluvit a neskákat do řeči. Také by měli vědět, že se neodbíhá zlovolně od tématu. Že si při sporu nejdříve pořádně doptám, co ten druhý svou kritikou přesně myslí – a až pak reaguji. A tak dále - viz vše to, co jsem zde již zmínil.

Nejznámější autor stovek moudrých citátů - napsal o citátech celé knihy - Georg Christoph Lichtenberg uvedl: „Lidi je třeba učit, jak mají myslet, a ne to, co si mají myslet.“

Kdo se začal komunikaci věnovat, pokud půjdeme dál do historie?

Je to již antika, tedy Řecko a Řím. Určitě všichni znáte aspoň podle jmen řecké filozofy jako Sokrates, Aristoteles nebo Platon. V Římě to byli zejména Seneca, Cicero nebo Marcus Aurelius. Renesance byla také velice úspěšná. Tam se proslavil Ital Niccoló Machiavelli se svým dílem Vladař – jak ovládat masy a celý stát. A dále pak Francouz, který se jmenoval Étienne de la Boétie. Étienne psal o tom, že by obyvatelstvo nemělo slepě poslouchat jen jednoho člověka, který mu vládne a manipuluje s ním. Tedy byl protipólem Machiavelliho. V Německu se později tématu systematicky věnoval Arthur Schopenhauer, žil v letech 1788 – 1860, který ve svém díle Eristická dialektika uvádí asi čtyřicet argumentačních triků, které vždy nazval německým slovem Kunstgriff… Do češtiny se to překládá jako „zálud“.

Od počátku 19. století dosud bylo napsáno mnoho knih o osobním rozvoji – asertivitě, motivování, zvládání konfliktu, vedení prezentace, týmové práci, hospodaření s časem, leadershipu apod. Specifickou oblastí jsou pravidla soužití a komunikace mezi ženami a muži. Nejznámější zahraniční díla jsou: John Gray: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. A pak Allan a Barbara Peaseovi: Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách, popřípadě Proč ženy pláčou a muži lžou. Ale ani česká škola nezůstává pozadu: Miroslav Plzák, Stanislav Kratochvíl, Radim Uzel… Posledně jmenovaný byl také patronem mých několika knih o ženách a mužích a kmotrem další mé knihy – dobrodružného románu z Divokého západu.

Jak na sobě pracujete? Kdo je nebo byl vašim vzorem?

Mým velkým guru byl již zesnulý doktor Jiří Toman, který byl po roce 1945 naším jediným odborníkem na organizaci duševní práce a také o ní napsal řadu knih. Poradil mi, abych začal dělat něco nového, co chybí na pracovním trhu a všichni to potřebují. Zkoumal jsem jako mladý kluk metody učení, abych byl co nejrychleji hotov se zkouškami na vysoké škole a vůbec s jakoukoliv nepříjemnou nebo namáhavou prací. Bez újmy na kvalitě. Jak už jsem zde řekl: Místo, abych si rozložil zkoušky na čtyři měsíce, každý semestr jsem ukončil během dvou týdnů. Studoval jsem průběžně, což není u vysokoškoláků snad kromě mediků zrovna běžné. Takže ve zkouškovém období už jsem se nemusel na zkoušky učit. Stačilo mi jedno letmé projití sešitu a skript… a bylo to. Chtěl jsem prostě mít čistou hlavu a pak mít dlouhé lenošivé volno.

I na základě těchto svých dlouholetých zkušeností jsem samostatně vytvořil kurzy rychločtení a rychlostudia. Kniha o rychločtení byla u nás v knihovnách jedna jediná, v knihkupectvích žádná. Kurzy nebyly žádné, aspoň přes mé dlouhodobé usilovné pátrání nikdo o žádném nevěděl. Takže jsem musel vycházet především z vlastních zkušeností a poznatků. První zkušenosti s vyučováním efektivnímu čtení a studiu jsem měl z roku 1964, to mi bylo necelých devět let – a doučoval jsem v těchto oblastech spolužáka Vlastimila Böhma. Pak jsem to know-how používal pro své potřeby; tím více, čím bylo studium těžší; na prestižním a velmi náročném gymnáziu – dnes Matiční gymnázium Ostrava – už hodně, na vysoké škole a v další praxi pak už zcela systematicky. Je přece mnohem výhodnější slušně zvládnout nějaký důležitý cizí jazyk místo za obvyklých průměrných šest let za půl roku, ne?

V kurzech rychločtení a dalších technik duševní práce jsem začal vyučovat od roku 1983. Doporučuji video na youtube, kde najdete rozhovor můj se zmíněným Dr. Jiřím Tomanem. Je to součást mého desetidílného televizního vzdělávacího seriálu o time managementu a využití osobních počítačů. Seriál vysílala Československá televize v roce 1988.

A nějaké nové kurzy?

Vybrušuji svá dosavadní témata. Populární jsou kurzy: Řečnické triky všech zemí a dob, Rychločtení a racionální čtení nebo Angličtina, no problem. Moji klienti mají také velmi rádi univerzální komunikační kurz, kde jim v úvodu nabídnu co nejširší paletu možných témat – a oni si sami rovnou vyberou podle svých preferencí a naléhavosti potřeb. Třeba i něco mimo moji počáteční širokou nabídku; tematicky se omezovat nemusí. Vybírají si nejen obsah toho kurzu, ale do značné míry i jeho formu (zda více přednášet nebo cvičit, hrát komunikační hry, diskutovat, uvádět případové studie…). No a jakmile mají vybráno a já jejich preference znám, tak zařazuji nejžádanější téma na první místo a s největším důrazem, druhé nejžádanější téma na druhé místo atd. až do vyčerpání času vyhrazeného na seminář. Do toho času se jistě nevejde do detailu úplně vše podle všech, ale platí, že jsem svým klientům jako celku vyhověl maximálně, jak se prakticky dá. Samozřejmě že nějaký zakomplexovaný hnidopich si může na tom vždy najít nějaké mouchy, ale určitě odpadnou ty negativní zpětné vazby klientů, časté u kurzů s napevno danou tématikou, typu „čekal jsem něco jiného…“. Každý univerzální komunikační kurz je tedy trochu jiný, a na jeho začátku se ještě vůbec neví, o čem přesně bude. Mohu si to však odvolit, protože za těch téměř čtyřicet let učení pokrývám všechny relevantní měkké dovednosti.

Samozřejmě rád sleduji následné studijní i kariérové úspěchy svých žáků; s mnohými mám pevný přátelský vztah na celý život. A dovolím si je i odsud srdečně pozdravit a popřát jim optimální zvládnutí dnešních problémů.

Autor: Ing. Lada Kutějová
Zdroj: www.mediashow.cz

Příbuzné články