Baví mě být podnikatelem i hercem dohromady - Albert Čuba

Časopis PROGRAM pokračuje i v říjnu stejnou cestou, a tak přináší další rozhovory a reportáže. Jako první je to povídání s majitelem ostravského divadla Mír Albertem Čubou o životě s divadlem a Třemi tygry...

Albert Čuba je mladý, ale zkušený herec, kterého jste mohli vidět dvanáct let účinkovat v ostravském divadle Komorní scéna Aréna a dnes je majitelem divadla Mír ve Vítkovicích. Kromě herectví se výborně ujal jako spisovatel, režisér, producent, kameraman a scénárista. Studoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Napsal knihu Herec k nepřežití, která byla uvedena na trh v roce 2020. Albert Čuba kromě své náročné profese zvládá i výuku na ostravské konzervatoři, kde učí zajímavý předmět nazvaný jevištní pohyb.

****

Podnikáte od roku 2008, zdá se Vám to dnes složitější?

Ani ne, záleží na oboru podnikání. Showbusiness má trochu jiná pravidla než ostatní zaměření. Jinak bych řekl, že podnikání obecně je dnes jednodušší. Zjednodušila se legislativa, požadovaný základní kapitál není vysoký a čas na vyřizování živnosti je podstatně kratší než v minulosti.

Jaká pozitiva a negativa vidíte na podnikání v oblasti kultury?

Je to hlavně to show před slovem business. Když se nepovede představení, tak mohu odepsat celou investici, protože se publikum na špatnou hru nedostaví. Také je důležitá situace na daném trhu, protože jsou tu tzv. subvencovaná neboli dotovaná divadla, která mají příspěvky většinou ze strany města a jsou to tedy příspěvkové organizace. Tím se narušuje tzv. volná soutěž v rámci ceny vstupného apod. Ekonomické fungování divadla je složitá věc, ale když konkurence dostává desítky milionů ročně od státu, tak my musíme nabídnout něco tak zajímavého, že lidé nám dají přednost. Nemohu říci, že je to negativum, ale je to při nejmenším specifikum. Velké pozitivum vidím v tvůrčí práci, což je základ. Velice rád pracuji s tvůrčími lidmi. Každá divadelní inscenace přináší jiné výzvy a práci na jiných textech. Věnovat se umění je báječné.

Covidová doba zasáhla těžce vaši profesi a ovlivnila fungování divadla Mír?

Naše divadlo to zasáhlo zcela razantně. Museli jsme zavřít a nemohli dělat věci, na které jsme byli zvyklí. Podobné situace řešilo mnoho podnikatelských subjektů a institucí. Pandemie nás ohrožovala existenčně a bylo nutné se s celou situací poprat i z finančního hlediska. Zajistili jsme zdroj příjmů jinými cestami, které se nakonec ukázaly ku prospěchu věci obecně. Díky tomu jsme objevili nové možnosti, jak se spojit s publikem a získali tím republikovou známost a prestiž. Paradoxně to bylo a je fajn. Za vším hledám výhody. Každopádně bych byl raději, kdyby žádná pandemie nebyla, i když divadlo Mír s toho vyšlo s čistým štítem.

Některé hry se musely přeřadit kvůli pandemii a byly již nastudovány. Obrovskou popularitu získali, dnes už legendární, Tři tygři.

Byli jsme nuceni zastavit produkci, ale před druhou vlnou covidu byla rozpracovaná komedie Chlap na zabití. Premiéra samozřejmě neproběhla, museli jsme rok čekat a letos ji obnovujeme. Jinak bylo nastudováno pět inscenací, které se přerušily, a doufám, že se opět začnou hrát. My jsme ale nelenili a naopak jsme byli velice pilní a rozjeli audiovizuální tvorbu. Máme vlastní video platformu MírPlay, prezentovali jsme naší tvorbu hlavně na YouTube kanálu Tři Tygři. Věnovali jsme se živým streamům a tvořili jsme skeče a grotesky.

Máte ohromné množství aktivit, které je náročné propojit. Můžete popsat jak vypadá Váš pracovní den?

Tím, že dělám v umělecké profesi, tak můj denní režim je hodně nepravidelný. Nechodím na stejnou dobu do kanceláře, kde bych seděl a posílal emaily a pak šel domů. Dny jsou různorodé, protože natáčíme, zkoušíme anebo vystupujeme. Hodně záleží na divadelním období. Když se připravuje nová inscenace, tak se denně zkouší. Pak chodím do divadla na zkoušky a zase záleží na tom, jestli hraji nebo režíruji. Pokud se nezkouší nová hra, tak pak večer vystupuji.  A jak se stane, že mám večer volno, tak mohu relaxovat nebo raději připravovat novou komedii. V přestávkách pak vyřizuji například účetnictví, emaily a běžnou agendu. Jsem rád hercem, ale i podnikatelem.

Návštěvníci divadla Mír se na představeních opravdu baví. Na jaké hry jste nejvíc pyšní a víte, že se povedly?

Soustředíme se především na komedie a z těch bych vypíchl hru nazvanou Kdo je pán Schmitt, která se hraje skoro od začátku fungování divadla Mír, což je tři roky. Z vážnějších věcí je to psychologické drama Bull, z korporátního prostředí. I když to bylo velmi temné vystoupení, tak se divákům líbilo. Hrálo se to v blokovém systému denně celý měsíc.

Jak se vám daří skloubit podnikání a herectví?

To se daří velice dobře, protože mé podnikání je vázané s divadelní budovou. Mezi mým oborem podnikání a herectvím je malý rozdíl. Herectví samo o sobě není příliš časově náročné, protože představení trvá dvě hodiny. Každá hra se připravuje měsíc, kdy herci chodí na zkoušky a pak se už jen hraje. Začínámes blokovým vystupováním, a denní program tak teprve začne být koncentrovanější z hlediska času. Den si pak musíme lépe naplánovat.

Které divadelní hry byly nejvíce navštěvovány lidmi a chystáte je znovu obsadit do divadelního programu?

To přesně nevím, fungujeme pět let a jsem rád, že všechny naše inscenace byly pozitivně přijaty diváky. Dnes máme hry vyprodány a budeme vesele pokračovat ve vystoupeních, které byly na repertoáru před covidovou dobou. Divadlo Mír se zaměřuje na komedie, aby se lidé mohli dobře bavit a zapomněli na běžné denní starosti.

Kdybyste nepodnikal a nebyl herec, jaké profesi byste se věnoval?

Motal bych se stále kolem vyprávění příběhů. Nejspíš bych psal nebo bych možná skončíl u počítačových her. Taky by mě lákal filmový průmysl. Jako malého kluka mě zajímaly písmenka, čtení a psaní. Jsem částečně i manuálně zručný. Rád pracuji se dřevem a také umím zkonstruovat počítač.

Na jakých divadelních představeních momentálně pracujete?

Obnovujeme komedii Chlap na zabití, která bude mít brzo premiéru. Dlouhodobě chystáme nové projekty, které bych zatím nezmiňoval. Inspiraci hledáme v divadelních textech, které jsou k dispozici. Chceme, aby si naší herci zahráli opravdu výrazné role.

Napsal jste zábavou knihu ze zákulisí divadelního života. Jak se to přihodilo?

Začal jsem s psaním knížky poté, co jsem absolvoval konzervatoř a byl jsem cca šest let v angažmá v Komorní scéně Aréna a pak jsem i hostoval v jiných divadlech. Kniha se jmenuje Herec k nepřežití, a je to derivát mých zážitků, které jsem viděl, slyšel a prožil s ostatními herci během hraní či zkoušek. Daným hercem je smyšlená postava, u které jsem zachytil reakce několika mých kolegů. Základ mé krátké knihy vznikl během dvou měsíců, ale od napsání první strany až po publikaci uběhlo asi deset let.

Čeho si na podnikání v kultuře nejvíce ceníte?

Je to práce s uměním a tvůrčí činností. Zde se setkávám s lidmi, kteří mají podobné zaměření jako já. Musíme být kreativní, protože bojujeme o volný čas diváka. Lidé mají osm hodin denně času pro sebe a svou rodinu a my se je snažíme přesvědčit, aby věnovali aspoň jednou v měsíci čas divadelnímu představení. Musíme hledat způsoby, jak obecenstvo zaujmout v dnešní době.

Jak jste hledal herce, kteří s vámi spolupracují?

Na začátku jsem oslovoval kolegy, kteří pouze hostovali pro danou hru. Později jsme zjistili, že je složité sestavit kalendář pro herce, kteří hrají bloková představení. Dnes máme vlastní soubor, který se vykrystalizoval od roku 2017, kdy divadlo Mír vzniklo. Nejznámějším a výborným hercem je zde momentálně Štěpán Kozub.

(Autor: Lada Kutějová)