Jaroslav Prokop: Nejvíce mě ovlivnil Jaroslav Foglar

Jaroslav Prokop je ostravský podnikatel a zakladatel střední umělecké školy AVE ART v Ostravě. I když se narodil v Brně a nyní žije v Polance, vyrůstal v Ostravě a města si hodně cení. Vystudoval střední školu strojní a jako vysokou školu si zvolil ekonomickou fakultu na VŠB. Během studia si přivydělával jako externí herec v divadle Petra Bezruče. V loňském roce byl oceněn stříbrnou Merkurovou medailí za vybudování umělecké školy a dále děkovným listem za záchranu života. Odmalička se věnuje hudbě a jezdí na kole. Na svých cestách za exotikou se snaží hodně fotografovat.

Minulý rok jste byl oceněn dvěma vyznamenáními. Čemu tuto poctu přičítáte?

V září jsem v Brně od České hospodářské komory dostal stříbrnou medaili za to, že jsem vybudoval vynikající vzdělávací zařízení v Moravskoslezském kraji. Cenu mi předal prezident komory Vladimír Dlouhý. Druhé vyznamenání, kterého si také velmi cením, jsem obdržel od paní starostky Elišky Olšákové v srpnu. Zachránil jsem lidský život při setkání s vysokým napětím ve Valašských Kloboukách, kam pravidelně jezdím relaxovat.

Co vás vedlo k myšlence a nápadu založit školu? Kým nebo čím jste byl inspirován?

K založení školy mě vedlo několik věcí. Prvně to byl můj kamarád Petr Kracík, který učil keramiku na státní umělecké škole v Ostravě. Byl nespokojený s tím, že nebyla svoboda tvorby a nemohl s tím nic dělat. Dalším důvodem bylo seznámení s významným uměleckým kovářem - sochařem, Igorem Kitzbergerem. Setkal jsem se s jeho dílem v době, kdy jsem spolupracoval s architektem Kubou. Pan Kuba přišel s nápadem otevřít vlastní galerii a šéfem nominoval pana Kitzbergera. Když jsem viděl jeho nadčasové kovové sochy, fascinovalo mě to tak, že jsem si řekl, že by mohl existovat obor umělecký kovář v našem regionu. Jako třetí obor, který má budoucnost, byl grafický design.

Mohl byste vystihnout hlavní priority vašeho podnikatelského záměru? 

S obory jako je keramika, umělecký kovář a grafický design jsem podal žádost v roce 2000 o zařazení do sítě škol. V roce 2002 jsme začali oficiálně fungovat jako střední škola. V dnešní době učíme kromě grafického designu také animovaný film, interiérový a průmyslový design a samozřejmě zůstaly obory keramika a umělecký kovář. V dnešní době je kapacita střední školy 200 dětí. V roce 2012 jsme otevřeli i základní uměleckou školu, kde žákům nabízíme obory výtvarný a hudební. Od září 2021 nabízíme i studium na vyšší odborné škole, obory, jako je multimediální tvorba, navrhování interiéru a zahrad a produktový a průmyslový design.

Jak byste ve zkratce popsal svoji profesní dráhu?

Nejvíce mě v životě ovlivnil Jaroslav Foglar. Potkal jsem ho ve třinácti letech, když navštívil náš turistický oddíl „Baník vítězný únor“, kam jsem po škole chodíval. Jinak jsem studoval střední školu strojní, ale nebyl jsem vůbec technický typ. Bohužel v té době příliš mnoho škol na výběr nebylo. Odmaturoval jsem, nastoupil na studium ekonomické fakulty v Ostravě a zvolil jsem si obor řízení a plánování národního hospodářství. Jako malý kluk jsem se chtěl stát archeologem, protože mě dědeček vodil po různých vykopávkách. Mé první zaměstnání vyplynulo z diplomové práce na téma „Životní prostředí na osadě Jirská“. Musel jsem spolupracovat s oblastním plánem Národního výboru v Ostravě a bylo mi nabídnuto, abych tam po státnicích nastoupil. Během školy jsem chodil hrát na klasickou kytaru a zpíval jsem. Také jsem si přivydělával jako externí herec v divadle Petra Bezruče, kde jsem se potkával s hercem Tomášem Töpferem.

Jaký je potenciální záběr uchazečů o umělecké obory? Lákají studenty umělecké směry? 

Ano. Vedoucími oborů jsou vyučující, kteří podnikají v daném oboru. Tedy novinky automaticky přenášejí do výuky a to je důležité. Reagujeme na podněty z praxe a studenti již od třetího ročníku dělají na úkolech, které žádají potenciální zaměstnavatelé. Obracejí se na nás různé firmy, se kterými spolupracujeme na různých firemních zadáních. Učitelé si nemusejí vymýšlet témata, protože k nám přicházejí přirozenou cestou. Spolupracujeme tak se stále větším počtem firem.

Jaké obory nejvíce přitahují studenty? Nacházejí pak patřičné uplatnění?

O střední školu mají uchazeči zájem, a to nejen z Moravskoslezského kraje. Na internátě bydlí studenti z Čech a Slovenska a dokonce i Ukrajiny. Obecně mají žáci největší zájem o design. Dlouhodobě spolupracujeme s firmou FORM, spol. s r. o., která se nachází v Kozmicích u Hlučína, firmou MM CITÉ, a. s., která je lídrem v oblasti exteriérového designu, Divadlem loutek Ostrava a s dalšími firemními partnery. Studenti chodí na praxi ve třetím ročníku v červnu a už v únoru dostávají zadání praktického úkolu. Ve firmě se pak baví o výsledku, aby byl co nejlepší. Pokud je budoucí absolvent šikovný a ve společnosti má pozitivní ohlasy, domluví se na další spolupráci.

Nabízíte také rekvalifikační kurzy?

Vzděláváním dospělých jsme se začali zabývat v roce 2006, kdy jsme nabídli dva pilotní projekty. Prvním byl bytový dekoratér, později přejmenován na interiérový designér. S nabídkou jsme přišli jako první v celé republice. Druhým projektem byl dnes velmi rozšířený obor - základy animované tvorby, dnes motion design. Široké uplatnění najdou například při navrhování firemní identity nebo webdesignu. Oborová skladba designových rekvalifikačních kurzů je hodně podobná oborům v naší škole. Dále jde o uměleckého kováře, grafického designéra, keramickou tvorbu a zahradního návrháře.

Jste v praktickém kontaktu s podobnými studijními zařízeními v Česku nebo v zahraničí?

Spolupracujeme se školou na Slovensku Hodruša‑Hámre, která se nachází pár kilometrů od Kremnice. Škola se zaměřuje na šperk a také učí obor umělecký kovář. Naše spolupráce se prolíná, protože my zatím šperk neučíme. Mají také dobře rozvinuté kovotepectví. Loni jsme uskutečnili společný mezinárodní projekt financovaný Visegradským fondem, kdy jsme ještě oslovili školu v Maďarsku a muzeum v Komárně. Dělali jsme repliky zbraní, podkov a ohlávek pro koně, které používali Hunové v 9. stol. Vše je dodnes vystaveno v muzeu v Komárně.

Studijní program Erasmus se zaměřuje na zahraniční studenty. Do jaké míry je využívaný na vaší škole?

U nás je velice dobře rozjetý, jelikož ho realizujeme od roku 2005. Začali jsme se školou v Bratislavě a později jsme se zaměřili na Polsko, Slovensko, Španělsko a Itálii. Letos máme domluvenou spolupráci s uměleckou školou poblíž Krakowa, kde se učí umělecká fotografie a v Granadě. Pobyt trvá vždy tři týdny a zahraniční stáže jsou financované z programu Erasmus+. Díky tomu mohou jet i žáci z hůře situovaných rodin. Jinak jsme byli několikrát i v Seville.

Do jaké míry najdou absolventi přímé uplatnění ve firmách?

Dlouhodobý trend je takový, že polovina absolventů pokračuje na vysokých školách v Česku, Slovensku, Anglii nebo i Dánsku. Také mnoho let spolupracujeme s agenturou Unilink, která pomáhala zařizovat studium ve Velké Británii a nově na vysokých školách v Irsku. Druhá polovina absolventů směřuje do praktického života. Studenti všech oborů u nás dostanou dobrý řemeslný základ, takže jsou schopni se v praxi dobře uplatnit.

Zajímáte se při získávání uchazečů na soukromou školu o jejich sociální zázemí? Lze u vás vyřídit stipendium?

Studenti platí dva tisíce měsíčně. Sociální stipendium nemáme, ale nabízíme prospěchové stipendium. Po prvním ročníku mohou požádat o prospěchové stipendium, samozřejmě pokud splní určité podmínky. Tím mohou snížit měsíční školné až o 500 Kč. Musím říci, že každoročně o to žádá stále více studentů. Studenti vyšší odborné školy platí stejně jako žáci na střední, ale pokud absolvent střední školy pokračuje na návazném studiu na vyšší odborné škole, první rok neplatí žádné školné.

Jaké aktivity vám dlouhodobě pomáhají k vyčištění hlavy?

Je to hudba, kytara, kolo a fotoaparát. Oblíbeným zpěvákem je Bob Dylan, Paul Simon a Johnny Cash. Pokud je pěkné počasí, tak denně jezdím na kole z Polanky do Jistebníku. Rád cestuji do exotických zemí jako je například Sri Lanka, Nový Zéland, USA, Afrika nebo Island, kde také hodně fotografuji. Domluvím se anglicky, německy a rusky. V neposlední řadě miluji trampské písně.

(Autor: Lada Kutějová)