Martin Chválek: Architektura je umění v technice

Martin Chválek je ostravský architekt, který podniká od roku 1992. Podle vzoru svého otce se po absolvování gymnázia v Ostravě - Porubě rozhodl odejít do Prahy studovat ČVUT, fakultu architektury. Díky osobnímu vztahu k regionu se z Prahy po sedmi letech vrátil do Ostravy. Nejdříve pracoval na Útvaru hlavního architekta a po revoluci si s kolegou založili společný soukromý ateliér. Dnes je vůdčí osobností vlastní projekční kanceláře CHVÁLEK ATELIÉR, s. r. o.

Má za sebou nespočet sportovních, zdravotnických a univerzitních staveb v Ostravě a regionu. Téměř 30 let zastává funkci předsedy Obce architektů v Ostravě. Je nadšeným cestovatelem, kde kromě relaxace také organizuje s kolegy architektonické exkurze. 

Co pro vás znamená město Ostrava a Moravskoslezský kraj?

Ostrava je mé místo pro život. Ve městě jsem se narodil a pracuji zde mnoho let. K Ostravě a okolí mám osobní vztah. Mám zde tak silné vazby, že jsem se rozhodl po několika letech života v Praze vrátit zpět na Moravu.

Proč jste se rozhodl studovat architekturu?

Můj otec byl architekt a inspiroval mne. Studoval jsem gymnázium v Porubě a pouze já jsem chtěl studovat architekturu. Ostatní spolužáci si vybrali jiné obory. Po maturitě jsem odešel do Prahy na ČVUT na fakultu architektury a měl jsem štěstí. Byli jsme prvním ročníkem, kde studium trvalo pouze pět let. Během střední školy jsem chodil na brigády do Stavoprojektu a dělal pomocníka geodetům. Otec zemřel v roce, kdy jsem promoval, takže jsme se profesně nepotkali a společně bohužel nic nemohli vytvořit.

Kdy a s jakým záměrem jste otevřel ateliér?

Byly to postupné kroky. Po státnicích jsem zůstal v Praze ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů SURPMO. To byla zajímavá práce pro mne jako promovaného urbanistu a měl jsem možnost spolupracovat s řadou kolegů, kteří byli osobnostmi v oboru. Když jsem se vrátil zpět do Ostravy, dostal jsem místo na Útvaru hlavního architekta a měl jsem na starost centrum města. Po revoluci se otevřela možnost samostatně provozovat architektonickou praxi, proto jsme se s mým bývalým společníkem rozhodli založit ateliér OSA - projekt. Letos to bude již třicet let. Později jsem začal pracovat samostatně pod názvem CHVÁLEK ATELIÉR, s. r. o.

Jak byste ve zkratce popsal svojí profesní specializaci?

Nedá se říci, že bychom byli specializovaní na určité zakázky. Trh není takový, abychom dělali například jen zdravotnické nebo sportovní stavby. Děláme širokou škálu objektů pro občanskou vybavenost, bydlení a okrajově pro průmysl. Preferujeme zakázky podle firemní strategie, které mají jistou přidanou hodnotu. Tu vidíme v tom, že jsou například společensky významné nebo technicky či technologicky náročné i projektově. Rozvíjíme pokročilé formy projektování v metodice BIM (Building Information Model), kdy je projekt v 3D modelu a když klikneme na nějaký prvek, dozvíme se o něm více informací. Třeba název komponentu nebo z jakého je materiálu, jaké má specifické vlastnosti apod.

Co považujete za svůj nejvýznamnější projekt?

Pokud zůstaneme v Ostravě, tak si nejvíce cením projektu nové ekonomické fakulty, Centra energetických a environmentálních technologií (CEET) a projektu lehkoatletické haly. V minulosti stojí za zmínku ještě další stavby pro VŠB, třeba Superpočítač, objekty ve vědecko‑technologickém parku a dále Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity.

Spolupracujete ještě s jinými architekty? Jakým způsobem si pomáháte?

Spolupracujeme s ostravským Ateliérem 38, dále pak s pražskými CMC architects, se kterými jsme projektovali apartmánový dům Tee House na Čeladné nebo administrativní budovu Nová Karolína Park. Dále to jsou architekti z kanceláře CASUA, s nimiž jsme společně pracovali na bytovém souboru Suncity v Praze ‑ Stodůlkách. Momentálně spolupracujeme také s architektem Josefem Pleskotem na revitalizaci vysokých pecí 4 a 6 v Dolní oblasti Vítkovic.

Jakých ocenění se mohou architekti dočkat?

Jsou čistě architektonická ocenění jako Česká cena za architekturu, dříve Grand Prix. Soutěž vypisuje Obec architektů a uděluje ceny každým rokem. Pak je to Cena osobnosti za architekturu. Další vyznamenání nejsou pouze architektonického charakteru. Odměněným není jen architekt, ale celý kolektiv včetně investora a objednavatele. Kritéria jsou pak širší i se společenským a ekologickým přínosem. To je např. známá Stavba roku nebo regionální soutěž Stavba Moravskoslezského kraje. Známou mezinárodní cenou pro architekty je Mies van der RoheAward.

Absolvoval jste nějaký delší studijní či pracovní pobyt v cizině?

Byl jsem na škole architektury v Londýně po dobu jednoho měsíce v roce 2000. V době, kdy jsem studoval, možnosti stáží nebyly. Dnes studenti hojně využívají studijní programy v zahraničí.

Kolik let se věnujete své profesi?

Od dokončení svého studia. Absolvoval jsem v roce 1982, což je už více než 40 let.

Dovedete si představit, že byste začal dělat jinou profesi? Jaké jste měl pracovní sny?

Jako malý kluk jsem pomáhal se dřevem a snil jsem o práci truhláře. Bylo to jen krátkou dobu. Po všeobecně orientované střední škole jsem měl možnost studovat technický i humanitní směr, popřípadě umělecké zaměření. Zvítězila architektura, která je na pomezí uměleckých a technických disciplín. Je to v zásadě umění v technice. Obdivuji sochařství, malířství a fotografii. Mým obdivovaným malířem byl dnes již zemřelý ostravský rodák Jaroslav Kapec. Na sochách mě zase fascinuje dynamika, která je v nich zakletá. Je to prostorový objekt, který z každé strany promlouvá jiným způsobem. Umístění v konkrétním prostředí navíc dodává sochám nezaměnitelnou osobní identitu.

Jakými projekty jste vylepšil Ostravu?

Jsou to především sportovní a vysokoškolské stavby. Pracovali jsme pro řadu nemocnic v kraji. Po revoluci jsme byli autory prakticky nově vznikajících nákupních center. Po letech se k nim vracíme s dalšími úkoly, protože mění svoji tvář i funkci.

Co rád děláte ve svém volném čase?

Velikým koníčkem je fotografování a cestování. Se svými kolegy jezdím prakticky každý rok do ciziny na architektonické exkurze. Jsou to úžasné inspirativní cesty, nazývám to dovolená s pracovní tématikou. V době mládí jsem běhal za Vítkovice 800 m a hrál tenis. Pokud čas dovolí, hraji s přáteli a manželkou golf. Rád chodím do přírody, žiji v těsném kontaktu s lesem. Mou drobnou radostí je, že jsem vydal několik kalendářů, ve kterých jsem svýma očima nafotil přírodu i zajímavá architektonická díla z mých cest.

(Autor: Lada Kutějová)