Ing. Dagmar Hoferková: Není co závidět

Je to už více než měsíc, kdy ruská armáda napadla Ukrajinu. Válečná operace se zvrhla v systematické ničení civilních cílů a domovů ukrajinských rodin. Milióny lidí, především žen a dětí, jsou na útěku. Tisíce z nich nachází prozatímní střechu nad hlavou v našem regionu. Doslova v první linii při příjezdu jsou neziskové organizace. S vedoucí Dobrovolnického centra ADRA v Ostravě Ing. Dagmar Hoferkovou jsme si povídali o nadšení v uplynulém měsíci, ale taky o závisti a nejistotě dalších dnů a týdnů.

Měsíc je dlouhá doba. Prvotní euforie pomoci a pochopení opadá. Končí období solidarity a lidé začnou závidět. Čím dál víc se začínají objevovat stížnosti, že se zapomíná na naše lidi, ale uprchlíkům pomáháme. 

„Když slyším příběhy uprchlíků, tak bych si moc přála, aby lidé nezáviděli, že jim pomáháme. Denně v přijímacích centrech vidíme situace, kdy maminka s babičkou vezou tři děti v náručí, nemají ani kočárek. Jsou vyčerpané, několik dní na cestě. Uloží dítě do postýlky a okamžitě vedle usnou. Vědí, že se o ně postaráme. Oni tady nepřišli dobrovolně, neutíkají z ekonomických důvodů. Mnohým z nich umřeli blízcí lidé a oni si zachránili holé životy. Přijíždí z bombardovaných oblastí - z Mariupolu, Charkova, Donbasu a pro mě je nepochopitelné, že někdo závidí, že my a naše společnost jim pomáháme. Slyšíme obrovský vděk, jsou pokorní a slušní. Přestože centry projdou stovky lidí denně, není tam nepořádek. Jsou to lidé vzdělaní, kteří najednou nemají vůbec nic, protože jim někdo rozbombardoval domov. A musí si vybírat něco z opotřebovaného oblečení. Fakt jim není co závidět. Přichází opravdu s jednou igelitkou nebo kufříkem, jsou vděční za všechno, co dostanou, za základní hygienické potřeby, za čistou láhev pro dítě.“

Mezi příchozími vidíme hlavně matky s dětmi, ale přichází i senioři. O nich se moc nemluví. Kolik jich je a jak se daří pomáhat právě jim?

„Přesná čísla příchozích seniorů neznám, ale odhadla bych to tak na 5 procent. Potřebujeme pro ně nutně mechanické invalidní vozíky. Ti lidé se k nám nějak dopraví, ale aby rodiny mohly s těžce nemocnými dále manipulovat, potřebují pomoc. Takže budeme moc rádi, pokud někomu zůstal doma, třeba pro rodičích, starší vozík, když nám ho přivezou. Lidé, když utíkali z ohrožených oblastí, tak prostě vozík neměli jak vzít.“

Šíří se zaručené zprávy o tom, jak darované zboží na Ukrajině rozporodávají gangy překupníků. Můžete zaručit, že u vašich sbírek k tomu nedochází?

„Nemůžu vyloučit, že u neorganizovaných sbírek k tomu může dojít. Jednoznačně musím vyvrátit, že by k tomu docházelo u ADRY, Člověka v tísni a podobných organizací. Máme propracovný systém partnerů, takže pomoc jde vždycky tam, kde je určena.“

Proč by měli lidé pomáhat zrovna přes ADRU?

„Protože jsme nejlepší (úsměv) a hlavně proto, že jsme organizovaní. Máme zkušenost, že v těch případech, když lidé chtějí pomáhat na vlastní pěst, tak vytváří spíš zmatek. Organizovaná pomoc je efektivní.“

Potřebujete stále sbírky a materiální pomoc? 

„Na začátku války lidé nosili hodně věcí, které jsme třídili. Část odešla na Ukrajinu, část zůstala tady pro lidi, kteří přijeli. Ale tato pomoc velmi rychle dochází. Stále potřebujeme velké množství kosmetiky a dalších věcí. Jejich aktuální seznam je zveřejňovaný například na stránkách města Ostravy. Momentálně nejvíce chybí čisté spodní prádlo a hygienické potřeby pro ženy i pro muže. Pokud můžete, přivezte jen nové, třeba do skladu na Wattově ulici.“

Není jednodušší vybrat peníze a potřebné zboží nakoupit?

„Samozřejmě je, ale není to už v možnostech ADRY. Nemáme na to lidi. Takže když má někdo peníze a koupí třeba šampony, sprchové gely, hygienické potřeby pro ženy ap., jsme za to rádi.“

V Ostravě má ADRA už přes 800 dobrovolníků, kteří dochází na 5 různých míst. Přijímáte ještě další? Co musím udělat pro to, abych se stal dobrovolníkem?

„Dobrovolníků není nikdy dost. Napíšete na: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., to je kontaktní email. My vám pošleme smlouvu, tu si vytisknete, podepíšete a pošlete zpět. V ten moment jste pojištěný, dostanete nějaké pokyny a odkazy na sdílené tabulky ve kterých si vyberete místo kde chcete pomáhat, a tam se zapíšete v termínu, kdy můžete. Přihlásit se může kdokoli nad 15 let, ale na některá místa můžete nastoupit až po dovršení 18 let. Celá činnost je dobrovolnická, to znamená bez odměny.

Co od dobrovolnictví můžete očekávat? Záleží na kterém místě jste, ale vždycky budete mít pocit, že pomáháte. A to je to nejdůležitější. Někdo se necítí na to, aby byl v kontaktu s rodinami a jejich příběhy, tak pošle peníze, někdo donese oblečení nebo kosmetiku, ale někdo daruje svůj čas. A to je nejvíc.“

Znamená to, že dobrovolníky budete potřebovat pořád?

„Ano, samozřejmě, že nevíme jak se bude celá situace vyvíjet třeba s ubytováním v tělocvičnách. Zatím se tomu všichni brání, ale ubytování dochází a pak budeme potřebovat dobrovolníky i do tělocvičen. Únava je znát i na nás. Práce je hodně, konec v nedohlednu, trvalá nejistota. Když přijde tornádo nebo povodeň, tak už víme, jak to bude probíhat. Ale od situace s covidem nebo válkou nevíme co bude za měsíc. Všichni si přejeme, aby válka skončila co nejdříve.“

(jobb)