Václav Brabec: Základem úspěchu je pracovitost

Václav Brabec je úspěšný podnikatel a již několik let majitel ostravského Baníku. Pochází z Havířova, kde vystudoval gymnázium. Poté své vzdělání ukončil státní zkouškou na Vysoké škole ekonomické v Praze. S rodinou se rozhodl přestěhovat do Kroměříže, kde žije dodnes. Pravidelně jezdí do Havířova a Ostravy, a to nejen pracovně. Je přesvědčen, že Severomoravský region má veliký potenciál. Založil firmu Warimex, která exportuje izolační materiály do Rakouska a také koupil ČSAD Havířov.

Chtěl bych posunout Baník do popředí, “doufá pan Brabec, který se před časem ujal zadluženého Baníku.

Jak vzpomínáte na svá studentská léta v Havířově?

V Havířově jsem studoval gymnázium. Byly to krásné roky. Když jsem havířovské gymnázium opouštěl, cítil jsem to tak, že jsem do té doby nic lepšího nezažil. Potom jsem samozřejmě zažil další krásné časy na vysoké škole v Praze. Ale období havířovských studií je pro mě spojené s obdobím poznávání světa, navazováním vztahů, obdobím mládí plného elánu.

Kam vás následně vedly vaše životní kroky?

Už jsem řekl, že po gymnáziu jsem studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Na vojně jsem byl v Kroměříži, krátce jsem ještě žil v Ostravě a v Havířově. Nakonec jsem s rodinou zakotvil v Kroměříži, ale dá se říct, že pendluju mezi Kroměříží a Ostravou. Žiju střídavě tam i tam.

Můžete sám sebe charakterizovat?

To by měl udělat někdo jiný. Ale dobře, chcete‑li, myslím, že jsem pracovitý a zároveň líný. Pracovní záležitosti mi zaberou osm až deset hodin denně. Ano, i v mém věku. Ale doma, ani na zahradě neudělám nic.

Máte široký záběr firem. Jak se vám daří skloubit pracovní záležitosti?

Jestli jsem s něčím nespokojený, je to, že stále příliš mnoho času věnuju práci. To, že jsem zestárnul. Že mě stále častěji něco bolí, to sice není nic moc, ale je to přirozené. I to, že mi už odrostly děti, což mě mrzí. Ale tak to v životě chodí. Ale to, že pořád většinu denního času věnuju práci, s tím spokojený nejsem, protože už bych nemusel. Ze všeho nejraději bych se oprostil od veškerých svých povinností spojených s byznysem a věnoval bych se jenom Baníku. Chodit na fotbal, kecat o fotbale a pracovat pro fotbal. Pro Baník. To by se mi líbilo.

Kteří lidé pro vás byli životní inspirací?

V první řadě můj otec. Jsem mu podobný vizuálně i povahově. A pak můj společník z Rakouska pan Berendt. Poznal mě, když mu bylo padesát. Dali jsme se dohromady, já byl tehdy pětadvacetiletý kluk, který mluvil německy. On tady po revoluci někoho hledal, kdo by mu pomohl. Našel si díky určité náhodě mě. Přeskočila mezi námi nějaká jiskra a on hned na druhou naši schůzku přijel a přivezl mi sto tisíc šilinků. Což pro mě tehdy byly strašlivé peníze. A domluvili jsme, že tady založíme firmu. Jemu je dnes nějakých osmdesát let a to, co do našeho společného začátku tehdy vložil, se mu vrátilo mnohonásobně zpět. Byl pro mě inspirací. Zejména svou pracovitostí, protože on pracuje dodnes. I v těch osmdesáti letech.

Jaké předpoklady musí mít člověk, aby se mohl stát úspěšným?

Určitě musí být pracovitý, musí mít vůli a určitý talent pro obor, kterému se chce věnovat.

Co si myslíte o postavení Ostravy v rámci celé republiky?

Ostrava je třetí největší město. Z těch velkých měst nejprůmyslovější a v průmyslu je budoucnost. Je pořád trochu zanedbaná, ale v tom je zároveň i její potenciál. Pořád tady není tolik skladů a jinak využitelných pracovních prostor. Ale jsou tady lidi, kteří se navíc nebojí práce. Proto do našeho regionu firmy přicházejí a otevírají tady fabriky. Pořád je tady levnější cena práce. A jedná se o velkou aglomeraci, která má navíc blízko do Polska i na Slovensko. Ostrava má před sebou jeden velký úkol. Využít možností, které má.

Máte v Ostravě nějaká svá oblíbená místa, kde bychom vás mohli potkat?

V první řadě jsou to Bazaly. Tam je mi opravdu dobře. Ale je to i stadion ve Vítkovicích, kde Baník hraje domácí zápasy. A jsem rád, že se mi podařilo vybudovat nové tréninkové centrum Vista, protože i tam se cítím moc dobře. Vy se ale ptáte i na jiná místa, že? Mám i několik oblíbených kaváren nebo restaurací.

Litujete nějakého kroku nebo období ve své kariéře? 

Relativně malých chyb udělá člověk v životě hodně. Ale z těch zásadních věcí nelituju ničeho.

Kde byste se rád viděl za pět nebo deset let?

Chtěl bych sám sebe vidět pokud možno zdravého se zdravou rodinou, dětmi i vnoučaty. A s firmami prosperujícími natolik, abych z nich mohl financovat Baník. A s Baníkem, který bude hrát v tabulce nahoře.

(Autor: Lada Kutějová)

Příbuzné články