Petr Sikula: Nad každým snímkem přemýšlím

Petr Sikula je umělecký fotograf, který se narodil ve Zlíně, ale dlouho žil v Uherském Brodě, kde se vyučil soustružníkem. Pak odešel do Brna studovat uměleckou průmyslovku, obor umělecká fotografie. Velikým vzorem mu byl jeho učitel Karel Oto Hrubý, který fotil krajiny. Do Ostravy příšel Petr Sikula v roce 1969 z ekonomických důvodů a dostal nabídku na pozici fotografa do Stavoprojektu. Žije zde přes padesát let a je spokojený. „V sedmdesátých letech jsem byl jediným uměleckým fotografem v Ostravě a specializoval jsem se na černobílé fotografie.“ říká Petr Sikula, který nafotil mnoho publikaci o Severomoravském kraji. Získal řadu ocenění na výstavních akcích po celém světě. Se svými kolegy založil skupiny Epos a Setkání.

Proč vás Ostrava přitahuje, když pocházíte ze Zlína?

Narodil jsem se ve Zlíně, ale do třiadvaceti let jsem žil v Uherském Brodě, kde byla celá má rodina. Pak jsem odjel studovat do Brna. Do Ostravy jsem přišel z ekonomických důvodů, protože mi nabídli dobrou práci ve Stavoprojektu jako samostatný umělecký fotograf. Fotografoval jsem architekturu města a bavilo mě to. Po deseti letech jsem přešel na volnou nohu a stal jsem se prvním uměleckým fotografem ve městě. Město jsem si oblíbil, je mi zde opravdu dobře.

Čím je Ostrava pro Vás výjimečná z pohledu fotografie?

Je zde těžký průmysl. Na první pohled jsou vidět vysoké pece a kaliště. Přišel jsem na to, že když kaliště schnou, tak vytvářejí zajímavé obrazce. Tím jsem mohl realitu přenést do nadreality a umělecky si vyhrát. V minulosti jsem zachycoval vývoj města, když jsem fotografovat stavbu sídlišť, supermarketů a jiných budov.

Je jednoduché skloubit na fotografii industriální prostředí Ostravy s přírodou?

Industriál kašle na přírodu a dělá si sám to, co potřebuje. Kolem Ostravy se rozrostly uhelné kaly, které schly a pak se použily na topení. Já jsem vymyslel aparát, který zobrazuje krajinu přede mnou a horizont daného záběru. Tím obrázek vytvořil trochu jinou realitu, než byla vidět pouhým okem. Nejraději jsem fotil přírodu Jižní Moravy. Zaměřil jsem se na pozvolné kopečky obdělávané zemědělci a vytvářel jsem strukturu, aby na sebe jednotlivé vrcholky navazovaly.

Kdy jste se začal věnovat umělecké fotografii?

Nechtěl jsem se zabývat jen focením rodinných a domácích snímků. Začínal jsem reportážemi lidí, kteří byli na trzích ve venkovních prostorách. Samozřejmě některým se to nelíbilo a také na mě slovně zaútočili. Během komunismu pořádaly podniky výstavy, kam jsem také posílal své fotografie, které jsem ve městě nafotil. Tím jsem získal i řadu ocenění. Na druhou stranu krajina na mě působila pozitivním dojmem ve srovnání s architekturou. Zachycení architektury je docela složité. Z jednoho místa se neudělá moc fotek, tím se fotograf musí přemístit na jiná místa, aby mohl udělat další záběry.

Vyvoj techniky pro fotografování byl v minulých letech neuvěřitelně rychlý. Jaké přístroje jste si oblíbil pro svou práci?

Oblíbil jsem si širokoúhlé objektivy, které nabízejí široký pohled na danou skutečnost, který mohu do snímku zakomponovat. Do snímku mohu zakomponovat širší pohled. Tuto metodu jsem využil při focení kalů. Později jsem si udělal aparát na rybí oko, což jsou kulaté snímky a zobrazují úhel 180 stupňů. Mojí specializací byla černobílá fotografie. Poslední roky se používají pouze digitální zařízení a objektivy jsou transfokální, což značí, že mění ohniskovou vzdálenost. Vše se pak dodělává na počítači.

Jaká jsou specifika zachycení přírody ve srovnání s reportážní fotografií?

Když se dělají reportáže, tak se zaměřují lidé při různých činnostech a rozpoloženích. I tyto snímky se nejlépe dělají širokoúhlým objektivem. Na druhou stranu pro krajinu používám fotoaparát s dlouhým objektivem. Tím si vybírám pouze kousky z dané krajiny.

Vím, že jste vydal několik publikací. Na jakých místech se vám nejlépe pracuje? 

Ve svých publikacích jsem zachytil historii a umění. Na zahraničních cestách jsem se zaměřil na focení antické kultury ve Starém Řecku a Egyptě. Zaujala mě krajina v Turecku. Navštívil jsem místo, které se nazývá Kapadokie, kde jsem viděl obydlí vytesané ve skalách. Zjistil jsem si, že byly úkrytem Křesťanů, kteří utíkali před Římany. Dále jsem vydal publikace Chráněných krajinných oblastí jako Hrubý Jeseník, Nízký Jeseník, Poodří, Beskydy a ještě Ostravsko a Karvinsko. 

Které z výstavních akcí byly pro vás nejvýznamnější?

Jsem členem dvou fotografických skupin Epos a Setkání. Společně jsme posílali fotografie do soutěží po celém světě. Vystavovali jsme například v USA, Francii i Austrálii. Fotografie byly průřezem celé tvorby a některé byly staré i padesát let.

Připravujete ještě nějaké výstavy nebo publikace? 

Poslední výstavu jsem měl na podzim 2021 v Moravské Ostravě ve fotografické galerii Fiducia. Když jsem před léty začal žít v Ostravě, tak jsem byl zapálený do výstav a soutěží. Uspěl jsem a ostatní lidé mi záviděli. V Kolíně nad Rýnem na výstavě zvané Svět pro všechny jsem získal hlavní cenu, což byla cesta do Keni a Tanzánie a také návštěva budovy OSN v Ženevě. Poslal jsem fotografie ostravské zdevastované krajiny a opravdu zaujaly

Mohl byste srovnat metody focení, které se vyvíjely během vaší kariéry?

Začínal jsem před více než padesáti lety a v té době byl populární teleobjektiv. Později jsem využíval již zmíněný širokoúhlý objektiv. Díky tomu jsem měl širší záběr na lidi, kteří se venku věnovali nějaké činnosti, a záběr měl ucelenou souvislost. Kupoval jsem si filmy, které nebyly levné, a nad každým snímkem jsem dlouho přemýšlel. Dnes je moderní digitální fotografie, což je hrozné v tom, že fotografové fotí maximální počet záběrů a nad snímky nepřemýšlejí. Nakonec se spoléhají na jiného člověka, který nejlepší snímky vybere a zpracuje.

Jak dobře se samostatnému fotografovi v minulosti pracovalo?

Existovalo nakladatelství Profil, které vydávalo různé knihy o Severomoravském kraji. Měl jsem příležitost nafotit města a krajiny v regionu. Na nedostatek práce jsem si nemohl stěžovat.

Máte čas i na jiné koníčky?

Rád jsem cestoval a díky tomu jsem mohl poznat mnoho zajímavých lidí. S některými jsem stále v kontaktu. Poslechnu si českou hudbu jako Waldemar Matuška nebo Karel Gott. Samozřejmě hodně čtu reálie.

Autor: Lada Kutějová