Autotest: Toyota Prius jako Pan ekolog
V prvních generacích byl Prius ošklivý skoro jako Gréta, proto jej kupovali výhradně jen ortodoxní bojovníci za záchranu světa.
Všichni to věděli, tak se z vlastnictví Priusu stal jasně pochopitelný symbol toho, že to jeho majitel myslí se vztahem k naší planetě vážně. Každá vycházející hollywoodská hvězda se s ním musela pochlubit na červeném koberci.
Aktuální model je ovšem úplně jiný, vypadá hodně ostře a po hodinách jógy to u sójového latté naopak bude chtít trochu víc argumentů, aby všichni přijali, že ten sporťák venku je pořád ten starý dobrý duhový Prius. Karoserie je přísně aerodynamická, nízká a její výrazné rysy působí hlavně ve žluté hodně vyzývavě a opravdu sportovně.
Já si vyzývavou nezasloužil. Moje šedá myš možná není na první pohled tak cool, ale dostala velká tmavá kola a výbavou je napěchovaná až po panoramatickou střechu, takže na druhý pohled rozhodně cool je.
A jak vypadá, tak taky jezdí! Vždyť má systémový výkon přes dvě stě koní, tohle fakt není žádné dýchavičné eko přibližovadlo. Samozřejmě jej můžete řídit opatrně a lehounce naboso jen v kristuskách, ale lepší bude něco trochu jistějšího. Když totiž do akce pustí spalovací motor dopován elektro pohonem, vyrazí tahle Toyota na stovku za necelých sedm sekund, což vůbec není špatné na to, že z výfuku pořád vypouští hlavně duhové prdíky jednorožců.
Pak dojde na zatáčky a na jednorožce posádka rychle zapomene, zatímco rozhozený sandál hledá kdesi pod sedačkami. Podvozek je až nečekaně tuhý, žádné pohupování na růžovém obláčku se tady nekoná. Naopak, i díky nízko položenému těžišti je auto v zatáčkách na kvalitním asfaltu překvapivě sebevědomé a dovolí řidiči opravdu hodně, až gumy krásně neekologicky hvízdají.
Rodina by možná ocenila trochu více komfortu, ale já říkám ne! I zachránce planety má právo na trochu toho iracionálního blbnutí za volantem. Občas. Když jej nevidí sousedi.
Ale nebojte, není vše zalité sluncem. Nebudeme jen nekriticky chválit. Každá duha někde končí. Ta naše třeba u nabíječky. Pomalé nabíjení Priusu mě první dny přivádělo k vzteku! Rozumím tomu, že nabíjet doma přes noc z energie, kterou jsem během dne nasbíral fotovoltaickými panely, je dokonale ekologické a po-ma-lé nabíjení to nejlepší, co mohu baterii plug-inu i své peněžence dopřát, ale jakmile potřebuju nabrat šťávu mimo základnu, třeba během nakupování nebo schůzky, je to smutný příběh. Tří kilowattová palubní nabíječka znamená, že dlouhé dvě hodiny u sebevýkonnějšího zdroje přidají sotva třicet kilometrů elektrického dojezdu, což strašně limituje potenciál plug-in hybridu.
Já chci v běžné pracovní dny po městě a okolí jezdit jen na elektřinu, což při standardním stokilometrovém denním nájezdu s takto pomalou nabíječkou nikdy nezvládnu. Prius teoreticky dá na elektřinu více než sto kilometrů, realita ovšem ukázala, že když se nebudu omezovat, dopřeju si klimatizaci nebo v zimě vyhřívání sedaček, volantu i stěračů, bude realita někde okolo sedmdesáti kilometrů. Nepomůže mi ani skvělá aerodynamika karoserie a úsporné palubní tepelné čerpadlo.
Na druhou stranu, když dojde baterie, vlastně se nic neděje, ona totiž nikdy nedojde úplně, auto rekuperuje, v některých výbavových stupních dokonce po-ma-lu dobíjí pomocí solárních panelů ve střeše, a elektromotor tak při akceleraci pomáhá standardnímu benzínovému dvoulitru. Přesně tak elegantně a účinně, jako to známe třeba z Corolly.
Tohle ovšem není obyčejná Corolla, tohle je Prius! Legenda, která si pamatuje moje trasy a podle toho sama šéfuje hybridní systém, aby byl ještě úspornější. Aerodynamická karoserie dostala třeba i uzavíratelnou mřížku chladiče pro ještě lepší obtékání vzduchu a taky akustická skla, takže v interiéru je příjemné ticho, které je hlavně při jízdě na elektřinu silně návykové.
Infotainment má dvanáctipalcovou obrazovku, trochu japonsky skromnou grafiku, ale umí hlasové povely i v češtině! Navíc překvapivě hezky hraje, což se v tom tichu hodí.
Samozřejmostí hybridu je chytrý adaptivní tempomat včetně aktivního řízení a udržování v jízdních pruzích. Nebýt povinných hlídačů pozornosti, jeden by se při delších cestách málem nechal jistotou Priuse ukolébat. To naštěstí auto nedovolí, když řidiči padne hlava nebo na moc dlouho sklopí zrak, jeho služebník jej způsobně upozorní nebo se zeptá, zda by si nechtěl dát přestávku. Netoleruje ani koukání do mobilu!
Interiér Priusu je samozřejmě celý recyklovaný a veganský, ale to neznamená, že by nepůsobil hodnotně. Vše lícuje, materiály jsou kvalitní na pohled, na omak i na očuch. Cestující na předních sedadlech mají dostatek místa ve všech směrech, vzadu je to nad hlavou trochu stísněnější, ale kdo nevozí denně basketbalový tým, nebude si stěžovat. A kdo ano, může v Ostravě – Hrabové vedle showroomu Toyota Autobond navštívit sesterský Lexus, tam mají hybridy i pro ty nejdelší dlouhány.
Sedadlo řidiče lze nastavit hezky nízko, volant správného průměru se příjemně drží a ovládání nejdůležitějších funkcí je intuitivní, hlavně díky starým dobrým tlačítkům, která jsou nejen na volantu, ale také pod displejem infotainmentu, kde se ovládá i klimatizace. Tenhle přístup Toyoty se mi moc líbí! Moderní technologie ano, ale tak, aby byly skutečným přínosem pro uživatele. Velmi v pořádku!
Závěrem musím říct, že až na to pomalé nabíjení mě život s Priusem bavil. Ve městě je s ním radost jezdit a když jsme potkali hezké zatáčky, mohl jsem si díky excelentnímu podvozku i trochu zablbnout. Ale jinak jsme rychle našli společnou distingovanou řeč a úplně bez násilí jsme jezdili se spotřebou pod čtyři a půl litru na sto kilometrů i při úplně prázdné baterii. Když jsem baterii po-ma-lu dobil, nebyl problém mít spotřebu benzínu začínající jedničkou. A to je moc příjemný pocit.
Technické údaje: Toyota Prius Plug -In Hybrid Prestige
Pohon: plug-in hybrid
Celkový systémový výkon: 164 kW
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 6,8 s
Nejvyšší rychlost: 177 km/h
Vnější rozměry
Rozvor: 2 750 mm
Délka: 4 599 mm
Šířka: 1 782 mm
Výška: 1 430 mm
Objem zavazadlového prostoru: 284 l
Pohotovostní hmotnost: 1 605 kg
Cena testovaného vozu: 1.078.000 Kč včetně DPH
Foto: Mára Dušek