2.listopad - Den modliteb za duše v Očistci
Dnes tento svátek chápeme jako připomínku na naše blízké, kteří už nemohou být mezi námi. Navštěvujeme je u hrobů, zapalujeme pro ně svíčky. Nosíme jim květiny a povídáme si s nimi. Já osobně miluji, když v tento den můžu v podvečer z dálky pozorovat tisíce svíček na jenom místě. Menší hřbitůvky tak mají úplně jiné kouzlo. Všude je klid a spoustu čerstvých květin. Je to dojemné, smutné i krásné. Pro mnoho věřících i nevěřících jsou Dušičky dobou k zamyšlení nejen nad smrtí.
Podle keltské tradice byla noc z 31. října na 1. listopad časem, kdy se prolíná hranice mezi světem mrtvých a živých. Říkali mu svátek Samhein. Duše zesnulých se vracely domů na zemský povrch a živí mohli navštívit podsvětí. Příbuzní těmto duším pomáhali svítilnami z vydlabaných řep a mohli je tak doprovázet na poslední cestě. “To se nikdo v té době nedostal do nebe?”
A tak asi právě proto vznikl 2. listopad, den, který se nesl v duchu modlitby za zemřelé. Doslova s účelem spasení duší, které skončily v Očistci. A jak “my” znalí těchto tradic víme, Očistec je tady od toho, aby se duše očistila a mohla zase hezky nahoru k reinkarnaci a pak šupendo prendo zase hezky dolů na Zem. S nápisem na čele: “Ještě jednou a lépe.” Protože když už se taková duše dostane dolů, je s ní Ámen. Jak se říká: “Co peklo schvátí, už nikdy nenavrátí. A co s takovými příbuznými v pekle?"
MEZI DVĚMA SVĚTY
Každoročně, při oslavě Samheinu, se lidé na ochranu před zlými duchy převlékali do hadrů a malovali si obličeje, aby splynuli v davu a nebyli odvlečeni do podsvětí. I když se tradovalo, že zlí duchové tu noc nesmí nikomu z živých ublížit. Svátku Samhain je nejvíce podobný Halloween slavený ve stejný podvečer 31. října. Historickým předchůdcem křesťanských dušiček u pohanských Slovanů byly ritualizované oslavy či hostiny, konané přímo na pohřebištích na počest zesnulých předků.
DVĚ PERIODY, LÉTO / ZIMA
Samhain byl hranicí mezi dvěma hlavními periodami, létem a zimou. Pro Kelty to byl začátek nového roku. Když byla na začátku 1. stol. n. l. keltská území dobyta Římany, začaly se prolínat keltské a římské zvyky a k svátku Samhain se začal slavit i konec úrody. K symbolům Samhainu přibylo obilí a ovoce. S ohledem na fakt, že Keltové a poté Slované osídlili Střední Evropu a jejich kultury se prolínaly. Proto se předpokládá, že svátek Samhain byl slaven i na území ČR.
PRŮVODY A ZDOBENÍ HROBŮ
Památku věrných zemřelých, jak ji známe dodnes, zavedl již roku 998 opat z Cluny, sv. Odilo († 1048), který se snažil pokřesťanštit pohanskou tradici. Z Cluny se slavení rozšířilo po všech benediktýnských klášterech. V Římě se památka zesnulých, dne 2. listopadu, začala slavit ve 13. století. V roce 1915 dovolil Benedikt XV. sloužit tři mše všem kněžím, jednu na úmysl papeže, jednu za duše v očistci a jednu za jiný úmysl. "Co si mám představit pod první a třetí modlitbou absolutně netuším." V této době se pak 2. listopadu pořádaly průvody na hřbitovy, kde se konaly mše, oslavovalo se a zdobily se hroby.
Modlitba za duše
V souvislosti s prosbami za zesnulé během Dušiček bývá zmiňována modlitba:
Na dušičky pamatujme, z očistce jim pomáhejme!
Budou na nás vzpomínat, až my budem umírat…
V dušičkový večer, rozžehneme svíčky,
modlíme se tiše, při nich za dušičky.
Poslední již svíce, zvolna dohořívá,
za duše, jichž nikdo, nikdo nevzpomíná.
Vzpomínáme s úctou na všechny zesnulé. Redakce Program.
(Text: Iveta Mauci, Zdroj: wikipedia.org, Foto: pixabay)