Podvod zvaný inflace

Inflace nám leze do peněženek a politici, kteří ji způsobili, nám znovu tvrdí, že nás před ní budou zachraňovat. Je to nebetyčný bezohledný podvod.

Slyšíme z médií nespočet analýz, opatření a rad, jak se inflaci bránit, ale málokdo je schopen a hlavně ochoten toto svinstvo popsat pravdivě. Inflace totiž nikdy nevznikne, pokud nejsou narušeny základy ekonomických procesů.

To spočívá na bedrech politiků, protože jedině oni mohou vyvážené ekonomické procesy svou bezohledností a vyčůraností narušit. Ptáte se jak? Je to jednoduché, přeci dluhem. Jsou to političtí zloději, kterým nezáleží na ničem jiném než na tom, aby se udrželi u moci. Aby se tak stalo, musí se voličům zavděčit. Přes média obdrží národ lživou informaci, že platy ve státní správě neodpovídají potřebám společnosti a je třeba razantního navýšení. A v tuto chvíli se rozjede inflační kolotoč za aktivní podpory odborářských předáků typu Středula, kteří netuší, že růst finančních zásob nemůže nikdy přerůst celkovou materiální produkci. Výsledek - 482 tisíc státních zaměstnanců dostane přidáno tolik, že převýší platy v oblasti výroby a služeb, tedy tu oblast, která je živí. Dále zde máme 2,4 milionu důchodců, kterým se také zvedaly důchody. Suma sumárum - 2 882 000 voličů má důvod volit Andreje, protože jim přidal.

To zásadní a rozhodující co establishment lidem zamlčí je, že aby mohl tento úplatek provést, musel si na tento rafinovaný podvod peníze půjčit, neboť stát za jejich pofiderního vedení potřebné finanční prostředky nevyprodukoval.

No a co se stane, když se na poli ekonomiky objeví miliardy peněz, které nebyly podloženy poctivou prací? V první řadě se ocitne soukromá sféra pod obrovským tlakem na dorovnání mezd se státním přebujelým aparátem, čímž se jí zvednou výrobní náklady a musí adekvátně zvednout ceny svých produktů. Tlak na ceny zvedá i zvýšená poptávka vyvolaná růstem finančních prostředků uvolněných bankami, státem a následně i soukromou sférou do takové výše, až se uměle vyvolaný nepoměr srovná do rovnováhy. A to je dnešní „přiznaná“ 10% inflace. Jednoduše řečeno – to, co vám přibylo na výplatní pásce, vám nákup čehokoli následně zase vymaže. Výsledek nula od nuly pojde, jen ten politik, kterému jste hodili hlas za to, že vám přidal, si zase mne rukama, jak s vámi vy--bal.

Dluh ČR se vyšplhal do výše 2,6 biliónu Kč. Razantní nárůst dluhu nastal za osmileté Babišovy vlády.

Švýcaři mají Ústavou nařízený vyrovnaný státní rozpočet. Mají 8,5 miliónu obyvatel a 46 000 státních zaměstnanců. ČR má 10,6 miliónů obyvatel a 482 000 státních zaměstnanců.

Švýcaři mají Ústavou zaručeno rozhodovat v referendu o všem, co se jich týká. Tedy o všech zákonech a znění Ústavy. A co my Češi? O čem rozhodujeme? Zastupitelská demokracie selhala ve všem, co od ní občan očekával. Rozhodovací principy formou všelidových referend po vzoru Švýcarska jsou jedinou cestou, jak vládu lidem (majitelům státu) navrátit zpět.

Odvolatelnost všech politiků, státních zaměstnanců, soudců, včetně prezidenta, musí být v kompetenci ctihodných občanů naší země tak, aby se nemohlo stát, že si nová politická garnitura vytvoří tolik ministerských postů, kolik jich potřebuje, aby uspokojila své nenažrané potřeby. Je to znak neskutečného pohrdání vlastním národem.

Švýcarsko patřící k nejbohatším zemím světa si vystačí se sedmi ministerstvy. Proč tomu tak je? Ústava, která byla schválena občany, ne politickými poskoky, více ministerstev neumožňuje.

A tak si závěrem kladu otázku.

K čemu nám je 300 zákonodárců, kteří se neustále do krve hádají a kšeftují se svými postoji za koryta. K čemu nám jsou politické strany, které nectí přání lidu. Tohle, vážení, není demokracie. Je to maskovaná politická diktatura, převlečená za pomoci mainstreamových médií. Náš státní dluh je toho dobrým důkazem.

(Autor: Petr Havlíček)