Horko, sucho a nové výzvy
Častější a intenzivnější vlny veder spojené s extrémním dlouhodobým suchem nutí i ty, kteří se jinak o ekologii a ochranu životního prostředí příliš nezajímají, přemýšlet o globálních klimatických změnách i širších souvislostech vztahu lidstva k naší planetě. První polovina letošního roku byla plná znepokojivých informací, vědecké důkazy o neudržitelnosti současného stavu střídaly emotivní fotky dokumentující narůst celosvětových ekologických problémů, katastrofických scénářů nebyly ušetřeny ani české „luhy a háje“. Rekordním horkem rozpálená města, suchem rozpraskaná krajina, zežloutlé trávníky, mizející lesy a občasné ničivé přívalové lijáky se staly všední smutnou realitou i v České republice. Celoplanetární problémy se již nyní „propisují“ i do našich každodenních životů a stávají se jednou z hlavních politických agend i na místní úrovni.
Města proto narychlo sepisují adaptační plány a začínají plánovat, jak přibývající problémy alespoň mírnit. Už nyní je přitom jasné, že klimatizované tramvaje a kanceláře stačit nebudou. A času přitom příliš nezbývá.
Vstoupili jsme do věku, který vyžaduje zcela novou imaginaci, tedy schopnost představit si, že náš svět může fungovat odlišně. Na úrovni města to například může znamenat, že úplně jinou hodnou přisoudíme zeleni ve veřejném prostoru. Stromy, zelené střechy, zadržování dešťové vody budou samozřejmostí. Například o Ostravě se dlouhodobě hovoří jako o zeleném městě, když se ale zaměříme na centrum či na sídliště, kde žije snad nejvíce lidí, tak zjistíme, že zase takovým zeleným bohatstvím neoplývá. Stačí pár minut v rozpáleném centru Ostravy či mezi panelovými domy na okraji města a zjistíme, že chybí stín, trávníky ustupují parkovištím, stromy nejsou dostatečně vzrostlé a ne v úplně dobré kondici, vytváří se tepelné ostrovy.
Požadavkem by tedy měl být úbytek zejména vyasfaltovaných cest a parkovišť ve prospěch propustných / zelených ploch, které jednak podporují zadržování vody, jednak tolik neakumulují teplo a město mohou i ochlazovat. Doporučuje se pečovat o stromy, nekácet je, ale naopak sázet nové. A taky se starat o trávníky třeba tím, že je necháme růst a sílit.
Tato opatření jdou ruku v ruce s důrazem na omezení už dnes rozbujelého automobilismu a naopak na podporu veřejné dopravy a rozvoj prostoru pro chodce a cyklisty. Prostor ve městě je příliš důležitý, než aby ho umrtvovala individualizovaná automobilová doprava s veškerou infrastrukturou a všemi negativními jevy, které byly mnohokrát popsány. I zde má město Ostrava obrovské rezervy, stačí se porozhlédnout. Auta parkují i na chodnících, dopravní zácpy jsou na denním pořádku, dostatečný prostor pro cyklisty v centru města je jen zbožným přáním, naopak cyklista, ale i chodec, je vystavován bezpečnostním rizikům, propojenost tras pro cyklisty ve městě je špatná, existují i bariéry třeba pro rodiče s kočárky, ne vždy je zcela dobře nastaveno spojení a četnost veřejné městské a příměstské dopravy…
Lidí, kteří chtějí životnímu prostředí pomáhat, přibývá. Začíná se s větší razancí hovořit o nesmyslnosti nadužívání osobních automobilů, přílišné spotřebě masa, nutnosti redukovat rostoucí oblibu leteckých výletů a dovolených, kritizovány jsou i obecné spotřebitelské vzorce či tlak na vytváření nových a nových konzumních potřeb. Lidé se stále více zajímají o to, jak funguje globální kapitalismus a že věčný ekonomický růst založený na spalování fosilních paliv není udržitelný. Sílí protestní zelená hnutí, v Evropě posilují zelené politické strany, roste počet demonstrací a s tím i tlak na volené politiky či největší znečišťovatele a producenty skleníkových plynů. Ale změny se dějí pomalu a s nejistým výsledkem, pokud vůbec nějakým.
Podle výsledků jednoho z posledních výzkumů veřejného mínění není například chování obyvatel České republiky nijak propojeno s hodnocením situace v ochraně životního prostředí. Češi na jedné straně například hodnotí zatíženost životního prostředí automobilovou dopravou jako závažný problém, ovšem o vlastním omezení jízdy autem příliš neuvažují. Změny klimatu a další ekologické problémy však budou stále častěji nastolovat daleko větší a významnější výzvy a je jen na nás, jak se s nimi vypořádáme.
Jan Havlena, foto: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i.
