4. díl Účastníci zájezdu - zážitek nemusí být pozitivní, stačí když je silný

Sedíme ve vlaku směr sladký domov, směr Ostrava. Užíváme si luxusu business kupé a Maty konečně nabil telefon bez limitu, kdy mu dojde powerbanka, baští sushi a kouká spokojeně na filmy. Já si konečně nabila noťas a cosik zrobim do te roboty. Zlatá Šárka – paní korektorka ze mě a těch mých komolenin jazyka vážně nemá radost, jenže mně jde psát jen tak jak mi zobak kratky muj narost a jelikož jsem přizpůsobivá a chytlavá, tak když jsem s Pražákem začnu okamžitě natahovat, takže s tím narostlým zobákem to nebude tak žhavé, spíše velmi nevěrné.

Pár dní jsem nepsala, jsem si říkala, co na vás budu blejt ty svoje sračky, bo mi fakt nebylo dobře a chvílema fakt velké ouvej. Koho to zajímá tak si přečtěte aktuální situací emotivně podbarvené příspěvky z mého fb, kde mi fakt pomohly komenty přátel a známých ve chvílích, kdy jsem přišla o řeč i humor a to se stává fakt málokdy.

Aneb trošku retrospektivy – jestli to znamená to co si myslím, jakože zpětného ohlédnutí pro ty, kdo nejsou úplně kovaný v cizích slovech jako já. Vezmu to od toho, co se dělo předtím než jsme se dostali do aktuální vlakové pohody, protože chvilku před ní to do ní mělo fakt daleko.

Před 53min. vlakového času
Když je svět zase “vpořádku”, neboli v obvyklých kolejích – já ve vlaku pracuju, Maty kouká na filmy. Užívame luxusu businessu, kterým běžně nejezdíme, ale jelikož celá tahle dovolená byla pod heslem: jak jsem chtěla ušetřit a zaplatila dvojnásob i vlak toto heslo neminulo. První vlak jsme nedoběhli a stornovat ho už nešlo (ani v prvním vlaku jiné lístky než business volné nebyly), tak ANO, na jednu naši cestu domů bylo třeba zaplatit 4 lístky do businessu.

Před 2h pražského času
15:46 příjezd na magistrálu v Praze na hlaváku. 15:50 měl jet vlak. Poslední síly jsme sebrali k tomu, abychom se všema věcma běželi na vlak. Doběhli jsme a vlak se rozjel, bohužel neee s námi uvnitř. Třískla jsem se všema věcma na zem, sedla si na zem a začala si sundávat kompresní punčochy. Jsem se sekla a nešlo mi to a chtělo se mi už fakt brečet. Mates mi odmítal pomoct, že jsem „to“ měla 30h na zpocených nohách, že se toho ani nedotkne. Babička, co stála vedle si toho všimla a říká: „chlapečku, to jde fakt špatně dolů, měl bys pomoct mamince.“ Zhnusený Mates tahal „řepu“ až vytáhl. Byla jsem vysvobozena. Taky zpocená předchozím během a o tom, co předcházelo nemluvě. 2h v Praze před námi. V buse jsem koukala na outfity hereček z Kari-Vari, hodnoceno nějakým někým jakože odborníkem. By měl vidět mě na té zemi na nádraží v dokonale zpoceném smradlavém outfitu, make-up flekatá ala dalmatin. Moc se těším na sprchu a postel, moc.

Před 3h nádražního času
4 min přestup z busu na vlak v Praze. Můžete hádat, jestli jsme stihli nebo nestihli.

Před 9h busového času
Snídaňový bus-piknik a my vyspikaní “do růžova”, 4h do Prahy.

Před 23h taxikového času
Dneska boj o přežití a velmi drahý spánek. Před lodí mi spolucestující dali kinedryl. Nikdy jsem to neměla, doporučili mi ať si vezmu celý. Loď naprostá pohoda. Po lodi měla být poznávačka ostrovu Ischia - taxíkama se zastávkama. Celou cestu jsem prospala, jen na těch zastávkách se mnou Maty zacloumal a „vykopl“ mě udělat fotku na vyhlídce a jelo se dál a já zas spala. Takže za 50 éček super pochrápáníčko, paraaada. Nešlo mi být na slunku, tak jsme zapadli na oběd a upíchli se do 12.řady lehátek. Pod slunečníkem jsem spala další 2h, tentokrát za „pouhých“ 20 euro. Po tom, co jsem konečně byla vyspaná do růžova, jsme zašli do moře a na zmrzku a byl čas si dát další kinedryl před cestou zpět. Čekaly nás po plavbě ještě 2h šmatlání v Neapoli, tak jsem se rozhodla vzít si jen půlku. Stačilo to, loď jsem prospala a Neapol rozchodila na kafi a kole. Je 20:22 a vyrážíme smradlaví, zpocení z Neapole a před námi cca 21h do Prahy. Už mi aspoň není špatně, tak se mi vrátil úsměv i už mluvím, takže únavu a rozlámání už zvládnu. Držte palec ať nedopadneme, jak ten bus před námi.

Včera 13:03 Ischia času
Jiný bus boural v Německu jedoucí z Itálie, to nejsme my!!!

20.8. 21:30 postelového času
Dneska článek nepíšu. Je mi blbě z lodi a nemůžu se z toho dát dokupy ani standartní všelék meruňkovice nepomohla. Capri jsem total nedávala - moc lidí na souši/na moři, moc všeho a všech všude. Pláž jako mega brutal masakr, na člověka metr čtvereční ani ne. Trápení na lodi, potíže z lodi přetrvávající do teď. Jako dneska fakt se nedařilo.

Jediná pozitivní věc dne je, že Maty total happy, absolutně se poprděl do středoškolské paní učitelky matiky, která je moc super a vede s ním diskuze o jeho teoriích. Hraje s ním jeho hru: řeknu ti školní předmět a ty mi řekni jakou si představíš barvu. Vykládali si o teorii relativity, Černobylu a mnoho dalších oblíbených Mackových témat. Více takových pozitivnách milých učitelů se zájmem o svět dětských hlaviček. Moc rádi jsme ji poznali a Maty nejvíc happy, že si s námi vyměnila tel. číslo a je šance, že se ještě uvidíme.

Heslo dnešního dne - zážitek nemusí být pozitivní hlavně, že je silný. Držte palce, ať je zítra líp, dobrou.

A tím bych ukončila tento seriál, který možná někoho pobavil, někoho napadlo co jsem za blázna, někomu byl úplně buřt. Já si budu ještě chvilku v tichosti přemýšlet nad mnoha zážitky, co se nám v posledních několika dnech staly a jak prohlásila kámoška – dovča bývá často nejhezčí při plánování a pak na fotkách. Takhle bych to v sobě asi uzavřít nechtěla ač to opravdu mnohdy lehké nebylo. V mnoha věcech to vnímám jako dobrou zkušenost jak pro sebe tak pro Matyho. Na druhou stranu v tomto zběsilém tempu a těmi nočními přejezdy do aktivního dne, na to se fakt asi necítím, to bylo docela hard i na mě, která si myslím, že občas vydržím všechno na světě a jindy si připadám jako princezna na hrášku.

Užijte si zbytek léta, vaši 2M

PS: na fb mě pobavil vtip jak na obrázku maminka mává dětem a říká jim ať dobře dojdou do školy. Děti namítají, že škola je až za týden a unavená maminka dodá: „tak jděte pomalu.“

Předchozí díly:

1. díl Účastníci zájezdu - trochu nervy na startovní čáře

2. díl Účastníci zájezdu - bez mobilu konec světa

3. díl Účastníci zájezdu - Matyho úlovky

Příbuzné články