Z deníku blondýny: "Jak jsem manžela vzala do divadla"

Díl 1.

Byl čtvrteční podvečer. Já jsem radostně mávala lístky do divadla a můj výraz v obličeji sděloval jediné, už abychom tam byli! Těšila jsem se, že po letech na mateřské zase vyrazím ven za kulturou. 

"Ježíš, to je už dneska?“ odseknul můj milovaný manžel. Na to, že je to inteligentní inženýr a technicky zaměřený člověk, ho kultura prostě moc nebere. Ale když se mě před léty snažil sbalit, lístky na představení mával vždycky on. „A to si mám zase oblékat sako? Teď jsem si ho svlékl, seděl jsem v něm celý den! Nemůžu jít ve svetru?“ zeptal se zpruzele. „Ne, lásko, ten svetr si neoblíkej! Ale klidně si vem to světle modré sako, nemusíš být úplně formální, vždyť jdeme na komedii. Je to sranda, uvidíš!“ Moje ubezpečovací taktika moc nezabrala, ale poslechl.

Když jsme konečně dorazili ke kutturáku, ani naši přátelé mu nedokázali zvednout náladu a pokračoval ve svém prudérním duchu. „Měl jsem si vzít polštář, stejně tam usnu!“ „V druhé řadě, lásko? To nemyslíš vážně?!“ To už se mi vzteky roztahovaly nosní dutiny. Ještě, že tam máme kamarády, jinak bych ho praštila kabelkou a podpatkem kopla do holeně, aby přišel na jiné myšlenky. Když jsme si sedali na svá místa, ochotně pustil naše kamarády, aby seděli uprostřed. Vyžádal si krajní sedadlo, že co kdyby se mu chtělo během představení na záchod. „Kdo v jeho věku chodí během představení čůrat?“ pomyslela jsem si a dostala jsem podezření, že chce takticky uprchnout! „Přece ho nebudu po dvou hodinách vyzvedávat v kavárně?“ řekla jsem si a z bezpečnostních důvodů jsem ho s úsměvem na rtech láskyplně uchopila za ruku. Představení mohlo začít. A taky začalo! Nejen, že se z druhé řady krajního sedadla stalo spojenectví, protože herci si mého manžela vyhlédli hned v první vteřině, ale ochotně se nechal vtáhnout do děje a odvést na jeviště. Po skončení představení prohlásil: „Děcka, to bylo super, co?“ Měla jsem ho vzít tou kabelkou...

(Text: Iveta Mauci, redakce Program, Foto: pixabay)