Ten řekne to, a ten zas tohle… aneb recept na správnou komunikaci s dospělým dítětem

Komunikace obecně je docela složitý proces. Někdo něco říká, jiný se více či méně soustředí na to, co mu sdělujeme nejen slovy, ale také tím, jakou máme pozici těla, jak se u toho tváříme, případně jak u toho gestikulujeme. Každý z účastníků do komunikace vstupuje s nějakými svými zkušenostmi z dřívějších konverzací a také s nějakým očekáváním. A to vše dohromady ovlivňuje, co si ten, komu to sdělujeme, z komunikace s námi odnese. Zdá se to celé opravdu poměrně složité a také je. Může se zdát, že komunikace s někým, kdo nás zná a s kým jsme roky žili v jedné domácnosti, jako je to v případě rodičů a dětí, by měla být přeci snazší. Tak proč tomu mnohdy tak není? Proč rodiče s dospělými dětmi mají často problém si porozumět?

Vše začíná už v dětství

Způsob komunikace se obvykle odvíjí od vztahu jaký mezi sebou lidé, kteří komunikují, mají vytvořený. V případě rodičů a dětí se tento vztah buduje již od útlého věku dítěte. Zejména to, jaký vztah jsme si utvořili s naším dítětem do doby jeho osamostatnění, se pak promítá v době dospělosti dítěte do našeho vztahu a tím pádem i do oblasti komunikace a vzájemného porozumění.

3 styly výchovy

Dnes se obvykle hovoří o 3 typech rodičovství nebo o 3 stylech výchovy – autoritativním, demokratickém a liberálním. Pokud s dítětem máme autoritativní vztah, dítě je zvyklé přijímat pokyny a příkazy, o kterých se nediskutuje. Dříve to byl obvyklý způsob výchovy. Ale na rozdíl od dřívějších dob, tento způsob komunikace byl vždy založen na respektu rodiče dítětem. Dnešní děti však kolem sebe vidí i jiné způsoby komunikace rodič – dítě, což přispívá k tomu, že si dítě říká a proč bych já musel poslouchat, když jiné děti nemusí? Dítě vychovávané autoritativně, může být poslušné dítě, které je zvyklé s rodičem komunikovat pouze věcně a obvykle se příliš nesvěřovat se svými problémy. Nebo může nastat druhá možnost,  že se vzbouří proti rodičům už v dětství anebo pak až v dospělosti. Rodičům odsekává, nerespektuje je, neuznává jejich přirozenou autoritu a snaží se jim nastínit nebo i vnutit své názory. Komunikace je neefektivní, obě strany se cítí nepochopeny, mají pocit, že jim ten druhý nerozumí.

V případě, že si s dítětem utváříme demokratický vztah, kde dítě ví, že může vyjádřit svůj názor, ale jsou zde jasně daná pravidla a hranice, většinou i v dospělosti kvalita vztahu a komunikace funguje lépe a to zejména proto, že od začátku se učí jeden druhému naslouchat a respektovat to, že může existovat i jiný názor. Takto vychovávané děti obvykle mají lepší vztah s rodiči i v dospělosti a jsou zvyklé se svým rodičům více svěřovat.

Třetí varianta, liberální výchova, kdy dítě od začátku prosazuje svůj názor, o spoustě věcí odmala rozhoduje, většinou v dětství nenese v komunikaci problém, protože co si dítě řekne, to mu de facto rodič splní. Problémy v komunikaci se obvykle objevují již v období dospívání a přetrvávají i v dospělosti. Dalo by se říct, že je to tak trochu autoritativní výchova, ale naopak  - dítě je zde rodičem, prosazuje sebe, není zvyklé rodiče poslouchat nebo respektovat jejich přání čí zákazy, které se začnou objevovat ve chvíli, kdy jim dítě začne lidově řečeno „přerůstat přes hlavu“. 

Problémy v dospělosti

Samozřejmě to, že si v dětství utvoříme kvalitní vztah s naším dítětem, učíme jej správně komunikovat i naslouchat, nezaručí, že v dospělosti bude pak vše fungovat. Často se setkáváme s tím, že dospělé děti mají pocit, že se k nim rodiče, zejména matka, stále chová jako k dítěti, přehnaně jej opečovává a tím mu tak nabourává pocit vlastní hodnoty a možnost budovat si zdravé sebevědomí. Obvykle se tak děje u matek, které nejsou schopny si prázdné místo, které jim zbylo po dospělém dítěti jinak vyplnit. Takové „dítě“ je pak na svou mámu naštvané, zejména pokud se k němu jako k dítěti chová i na veřejnosti. Dalším častým problémem je nedostatečný respekt ze strany dospělého dítěte vůči rodičům. Najednou dítě „spolklo všechnu moudrost světa“, rodiče poučuje, nerespektuje, kritizuje jejich dosavadní způsob života nebo jim ho dokonce mění, aniž by o to stáli. Tady se „děti“ častěji dostávají do konfliktu s otcem, který jako hlava rodiny, nesnese, aby ho poučovalo jeho dítě. Obě dvě situace jsou lépe řešitelné, pokud máte vytvořený vztah s dítětem, kde jste zvyklí spolu komunikovat a vyjadřovat své názory přiměřenou formou.

Co radí psycholog: To jaký vztah si s dítětem vytvoříme a jak s ním díky tomu umíme komunikovat, může pozitivně ovlivnit, jak se nám společně podaří vzniklé problémy řešit. Myslete na to, že neexistuje dokonalý rodič ani dokonalé dítě a nikdy není pozdě na omluvu a na to začít znovu. Takže recept na správnou komunikaci? Trocha respektu, trocha naslouchání a špetka toho štěstí, že vás ten druhý zrovna bude opravdu chtít poslouchat.

Autor: Mgr. Et Mgr. Veronika Pavlisková 

Psychologická poradna Mojra.cz  vám nabízí konzultace s psychology z pohodlí vašeho domova, v ranních, odpoledních i večerních hodinách. Konzultace probíhají online prostřednictvím telefonického hovoru, emailu nebo video-hovoru. Vybrat si můžete z více než 25 zkušených odborníků z oblasti partnerských nebo rodinných vztahů, dětské výchovy, profesního poradenství či různých problémů v osobní rovině.

V případě objednání konzultace na www.mojra.cz uveďte do pole slevový kupon „PROGRAM“ a okamžitě získáte slevu 5 % na všechny typy konzultací s našimi psychology.

Příbuzné články