BUMBUM Comedy! Jak se zrodil klub Štěpána Kozuba?

Po pravdě, moc nových klubů či divadelních a jiných scén v Ostravě zrovna nevzniká. BUMBUM Comedy Club je tak trochu zjevení – projekt se od prvotního nápadu uskutečnil za necelý rok.

„Od otevření v polovině prosince utekla teprve krátká doba, ale zatím mezi lidmi převažují pozitivní reakce,“ říká provozní klubu Ondřej Pavlica.

Pokud vím, tak klub vznikal na české podmínky poměrně rychle. Jak dlouho to vše trvalo?

Od chvíle, kdy jsem se poprvé dozvěděl, že kluci mají v hlavě nápad otevřít klub, uběhl méně než rok.

To je rychlé, nemyslíte?

Doteď jsem z toho zpocený, bylo to rychlé.

Než byl klub otevřený, kolovaly fámy, kde všude by mohl být. Proč tomu tak bylo? Nebylo jisté, kde klub bude?

My jsme věděli, kde to bude. Schválně jsme to neříkali. Tak si to kluci prostě vymysleli.

Proč jste to tajili? Mělo to důvod?

Myslím, že si lidi občas zaslouží nějaké překvapení.

Ideálně příjemné překvapení. Jak dlouho je klub v provozu?

Patnáctého prosince jsme měli první neveřejnou akci, sedmnáctého proběhla otvíračka a od té doby mimo svátky jedeme v kuse.

Jaké jsou vaše první dojmy? Splnily se vaše nejdivočejší sny, protože máte skoro pořád vyprodáno?

Zatím je brzo na hodnocení. Zároveň jsem si nedokázal dát dostatečný odstup, abych se na to podíval trochu z dálky, jestli se nám to povedlo, nebo ne. Ptal jsem se lidí. To je totiž to nejdůležitější, o co nám jde – o lidi. Lidi říkají, že jsou spokojení, a vrací se. Takže se nám povedla ta nejdůležitější věc.

Jaký je váš plán na další týdny a měsíce? Už dneska víte, které akce fungují, které naopak méně. Na čem budete stavět?

Lidi snaží šetřit, výdaje na kulturu se většinou škrtají jako první. Není to tak, že bychom automaticky vyprodávali vše, co nabízíme.

Jaké vystoupení s sebou nese záruku vyprodání?

Štěpán Kozub s Robinem Ferrem, Petr Jablonský, Na stojáka a jiné obecně známé osobnosti. Do budoucna chceme, aby nám divák věřil v dramaturgii a přišel i na něco, co sám nezná, ale my se zaručíme za to, že se bude bavit. Tam se teď snažíme směřovat.

Myslíte, že to bude problém, přesvědčit lidi, aby chodili i na méně známé umělce?

Je to otázka času. Za všemi vystoupeními si opravdu stojíme a věříme tomu, co děláme.

Kdo je majitelem a kdo investorem klubu?

Majitelem klubu je Štěpán Kozub, který sem investoval své úspory, s financováním rekonstrukce nám pomohl také majitel budovy, ve které se klub nachází. Velký podíl na vzniku mají také fandové, kteří v projekt věřili a zakoupili si vstupenku dříve, než jsme vůbec věděli, kde klub bude. Ještě jednou děkujeme.

Jak moc cítíte jako provozní tlak, aby klub vydělával? Od sebe samotného, nebo kohokoli jiného?

Je to fakt velký tlak. Zaměstnáváme barmany, obsluhu, produkční, techniky, šatnáře, lidi co se starají o obsah na sítě, grafika, uklízečku, je to už malý autobus lidí. Poměrově ke kapacitě klubu vychází jeden zaměstnanec na zhruba deset zákazníků. To je více než ve školce. Nastavili jsme si úroveň služeb poměrně vysoko, protože si myslíme, že se klubová scéna dá dělat trochu jinak, než jak tomu bylo doteď. A já za to cítím odpovědnost – za investované peníze, a hlavně za to, že jsme něco slíbili lidem, kteří do toho investovali ještě dřív, než klub vůbec vznikl. Lidi si zaplatili za zážitek, zaplatili naslepo, a my jsme jim slíbili, že zážitek dostanou na úrovni, kterou od nás čekají a ještě s něčím navíc.

Kolik zaměstnanců pracuje v jeden večer?

Podle typu akce, obvykle šest až osm lidí, co se starají o obsluhu a bar, produkční, technik a šatnář.

Myslíte si, že to je udržitelný počet barmanů a obsluhy, není to přestřelený počet?

Kdybychom bar měli proto, abychom na něm vydělali, tak by to přestřelené bylo. My ale vnímáme bar jako službu zákazníkovi, který přijde na představení. Aby si mohl v klidu sednout a byl rychle a kvalitně obsloužen. Bar pro nás není primární zdroj příjmů, takže si můžeme dovolit to posunout jinam. Chceme, aby úroveň služeb byla vysoká.

Docela jste se vyřádili na nabídce hlavně pokud jde o vaše specifické míchané nápoje se speciálními názvy. Jak fungují?

Hezky. My si za tím stojíme. Člověk to musí vzít s nadsázkou.

Některé názvy se někomu nemusejí líbit – blondýna, ťaman, kripl.

Přesně tak. I my se na to snažíme dívat s dávkou humoru a nadsázky. Pokud to člověk bere vážně, tak je to asi už jeho problém. Přijde mi, že si na to stěžují ,,hejtři z povolání“. Vůbec nás to nepřekvapuje.

Byl jsem na představení Už drž hubu! Musím říct, že to bylo docela drsné – to se o dvojici Kozub a Ferro ví. Jak chcete klub profilovat žánrově? Chcete se ubírat směrem nekorektního humoru bez hranic? Nebo žádný dramaturgický plán nemáte?

Humor sám o sobě hranici mít nemůže. Cenzurovaný humor není moc humor. Ke stand-upovému žánru to patří. Tento typ humoru je běžný v zahraničí, ani například Netflix ho necenzuruje. Překvapuje mě, že na to lidi ještě nejsou zvyklí. O Češích se přece říká, že jsou sarkastičtí.

Nebo taky smějící se bestie.

Možná je to jen otázka času. Doteď byl divák navyklý na divadelní představení ve tmě v kulturáku, patnáct metrů od prvního vystupujícího, dvě hodiny sedět v saku. To právě my nechceme dělat.

Co chcete dělat?

Chceme to vzít úplně naopak. Chceme dostat vystupujícího co nejvíc do kontaktu s divákem. Když si u nás někdo koupí místo, tak to má metr k vystupujícímu. S nadsázkou – kdyby se divákovi nelíbilo vystoupení, může vystupujícího vzít za kotníky a švihnout s ním dolů. Vystoupení je pak úplně o něčem jiném – o kontaktu, interakci. Všichni si to užívají víc. Pak se ale automaticky nabízí, že vystupující to může člověku sedícímu pod ním natřít.

Kam se bude klub ubírat žánrově?

Chceme přinést kulturu, která by se vám vešla do obýváku. Komorní, netypická a ve vysokém standartu. Bavíme se o akustických koncertech známých kapel, na druhé straně plánujeme dát prostor i začínajícím interpretům pod hlavičkou open – micu formátů, je toho spousta.

Když u vás budu chtít udělat existenciální monodrama, tak je to možné?

Jasně. Nebráníme se tomu, jsme otevření, pokud to bude v souladu s naší ideou. Jak nemáme hranice v humoru, tak je nemáme ani v dramaturgii.

Chtěli byste cíleně a dlouhodobě provokovat, mít pro některé lidi drsná představení?

Vracíme se znovu k úloze kultury. Kultura by měla provokovat – kdo jiný by měl reflektovat, například satirou, dění ve společnosti? Vždycky to tak bylo. A pokud je to zdravě nastavené, tak to tak vždycky bude. Nemám s provokováním problém. Naopak si myslím, že to k tomu patří a že je to dobře.

Štěpán Kozub na konci roku vyděsil některé své fanoušky oznámením, že je nemocný, představení byla odložena. Na kolik program v letošním roce chcete stavět na jeho jménu? Předpokládám, že Štěpán Kozub je tahounem, který lidi spolehlivě přiláká. Na kolik to půjde i bez něj?

Je to jednoduché. Máme k dispozici čísla a víme, že to nemůže stát jen na něm. Sám to nechtěl, musel by tu být každý den a myslím, že by to úplně nebavilo ani jeho, ani lidi. Byla by taky škoda prostor nevyužít na různé typy akcí. Vypadá to tak, že Štěpán má šestinu měsíčního programu, tedy dvě představení v měsíci. Do budoucna by mohl mít maximálně tři, čtyři představení měsíčně. Na tento počet dní máme dvacet jiných akcí. Je to jedna ku čtyřem nebo pěti. Není to postavené jen na Štěpánovi a byla by škoda, kdyby si k nám lidi nezkusili přijít i na něco jiného než na něj.

Jak má klub do budoucna fungovat? Bude stát na akcích, nebo bude otevřeno pro příjemné posezení s drinky i bez vystoupení?

Těch dnů, kdy není vystoupení, je zatím poskrovnu. I v prázdných dnech zařazujeme do dramaturgie jazz nebo koncerty menších kapel, kdy je vstup zdarma. Jsme otevření od pondělí do neděle, od šesti do jedné.

Bude to tak celý rok?

O prázdninách budeme dramaturgii trochu měnit, ale otevřeno necháme. Chystáme speciální program. Je to v běhu.

Je někdo na české nebo slovenské scéně, koho byste moc chtěli, nebo koho už teď můžete fanouškům slíbit?

U stand-upu můžeme slíbit asi všechny. Než jsme otevřeli, tak jsme jezdili po Česku i Slovensku a sháněli jsme stand-up komiky – skoro všichni na to kývli. Takže to, že v programu zatím nevidíte všechny komiky, neznamená, že to není rozjednané.

Takže kdo něco v české stand-upu znamená, tak u vás bude?

Dalo by se to tak říct.

Napadá mě, umožníte u vás objevy nových ostravských talentů?

Tohle souvisí s našimi plány do budoucna. Plánujeme mít otevřenější hudební dramaturgii, bavíme se o jazz open, nebo přeshraniční spolupráci s Polskem. Hudbě je jedno, jestli člověk hraje na saxofon polsky nebo česky. To stejné plánujeme i se stand-upem.

Kdyby přišel mladý Ostravák, který by chtěl dostat prostor ukázat, co v něm je – dáte mu prostor?

Je to velký samostatný projekt Open Mic, to se běžně děje. Dává se tak prostor lidem, kteří nechtějí jít do velkého divadla, ale chtějí si to zkusit v klubu. Máme na to projekt, dáváme mu ostřejší kontury. V březnu bychom chtěli mít první Open Mic. Chceme to mít trochu kontrolované, abychom divákovi dali standard, aby si tam nestoupl každý.

Takže si případné vystupující trochu proklepnete.

Trošku ano – ale tak, aby tam někdo nezačal třeba hajlovat. Předtím jsem říkal, že humor nemá hranice, ale tohle už by humor nebyl, spíše debilita.

Dokážete už zhodnotit, jak reagují diváci? Překvapilo vás něco?

Hrozně moc bych chtěl, aby to fungovalo, jak má. Ale jsme od toho ještě daleko. Standard, který jsme si pro diváka nastavili, jsme si nastavili i sami pro sebe. Ten proces se nedá dokončit, neustále se musíme vylepšovat.

Co nefunguje tak, jak by mělo?

Většinou detaily, o kterých se dozvíte až v reálném provozu, popřípadě o jejich potřebnosti nemáte ponětí do té doby, než se jejich absence ukáže jako chyba.

Klub je podélného tvaru, uprostřed pódium. Uvažovali jste v počátcích, že to bude jinak?

Nechali jsme prostor předělat, aby měl právě tento atypický tvar.

Říkal jsem si, že by bylo ideální, kdyby pódium bylo tam, kde je bar, a všichni by na něj viděli.

A to je právě ta kulturáková chyba. Původně přesně tam pódium bylo. Za velké peníze jsme ho nechali zbourat a postavit jinde. Než se projekt vykopnul, tak jsme půl roku seděli s architektkou Skalákovou, po centimetrech jsme nad prostorem uvažovali tak, aby to dávalo co největší smysl pro diváka. Doslova jsme si ho nakreslili křidou na zem. Není těžké se zamyslet nad tím, proč je to tak, jak to je. Kdyby bylo pódium v místech, kde bylo to původní, tak by lidi špatně viděli i slyšeli, museli by sedět na vyvýšených místech jako v divadle. Nemohli bychom diváky obsluhovat a vrátili bychom se do konceptu kulturáku. To je přesně to, proti čemu kopeme. Potřebujeme dosáhnout kontaktu s divákem, příjemnosti, komfortu, viditelnosti.

Jak často se stává, že se nějakému komikovi u vás nezadaří?

Kluci jsou na to zvyklí. Občas se to nepovede, ale za dvě minuty to přebijí úplně něčím jiným. Během představení se stává, že vtipu, kterému se zasmálo sto lidí předtím, se nezasměje nikdo. Může to být špatnou formulací nebo energií. V kontextu show se to většinou ztratí.

V souvislosti s létem mě napadá, jestli může klub vyjít ven na pěší zónu?

Ano, a nejenom ven. Nechte se překvapit.

Foto: Petr Hrubeš