Podnikání je způsob myšlení

Tamara Iskrytskaya je mladá ambiciózní žena pocházející z Běloruska, která v roce 2004 přijela vlakem do České Republiky po absolvování pedagogické fakulty, oboru matematiky a informatiky. Založila zde vzdělávací společnost Iskra a další dvě firmy. Tamara odjela z domova, aby si změnila život a mohla realizovat svoje sny. „Doporučuji vám, abyste se učili od zkušených lidí, protože vás posunou dopředu. Učte se z cizích chyb, ne ze svých“, říká s úctou sympatická dáma s roztomilým slabým východním přízvukem. Věnuje se sportu a charitě. Již druhým rokem je prezidentkou Rotary clubu Ostrava City. 

Překvapuje mě, že jste si pro život i podnikání zvolila Českou republiku. Proč jste se rozhodla právě pro Ostravu? 

Bělorusko mám ráda, ale z hlediska rozvoje člověka nenabízí tolik možností.Já jsem se chtěla seberealizovat a najít obor a možnosti, které mě budou bavit. Do Ostravy jsem přijela studovat ekonomii, i když už jsem jednu univerzitu měla za sebou v Bělorusku. Česko tehdy vstoupilo do EU a rozjížděly se nové projekty v mnoha oborech. Dalším stimulem byla podobná slovanská kultura. Také mi vyhovovalo podnebí, které je podobné jako v Bělorusku, protože klimatické podmínky nás psychicky hodně ovlivňují. Poslednímotivací byl jazyk, když jsem se domnívala, že čeština je dost podobná ruštině a nebudu mít problémy se rychle učit. To jsem se mýlila!

Mají vaší rodiče zkušenosti s podnikáním?

Matka i otec pracovali ve státním podniku 35 let a nikdy je nenapadlo podnikat. Hodně času jsem trávila u své babičky, která vlastnila rozsáhlá pole a hospodářská zvířata, jako byly krávy, prasata či slepice. To byl počátek mého aktivního života, protože zvířata volno nikdy nemají. Tím vzniklo to, že jsem v životě dělala několik věcí najednou. Když jsem přijela na Moravu, můj kamarád už měl zkušenosti s podnikáním a pomohl mi v začátcích kariéry v České republice.

Kdy vás napadlo pomáhat seniorům? 

Můj kolega se přestěhoval do Prahy a nechal svého starého otce v Ostravě. Jeho tatínek v koupelně spadl a čekal dva dny, než mu někdo pomůže. Ve špatném stavu ho odvezli do nemocnice a po několika měsících zemřel na posttraumatický šok. Začali jsme zjišťovat produkty na trhu, které monitorují domácí prostředí seniorů. Již pět let vyvíjíme náš systém, který denně zdokonalujeme. Rodinní příslušníci jsou rádi, že přístroj upozorní na to, že se u starých rodičů nebo prarodičů něco děje.

Proč jste navázala spolupráci s Městskou policií?

Naše seniorské zařízení ehelper jsme představili městské policii v Hlučíně, kde byl přítomen i náměstek velitele. Ve výrobku viděl velký potenciál, protože městská policie často jezdí do bytů na základě žádosti volajících, aby zjistili, jestli je pohřešovaný člověk v pořádku. Celý proces zpřístupnění bytu trvá často dlouhé hodiny, než mohou přijet hasiči a otevřou dveře do bytu. Tím chci vysvětlit, že náš výrobek urychluje pomoc. Jsem ráda, že jsme na základě rešerše v EU získali Užitný vzor, zapsaný u Úřadu duševního vlastnictví. Kromě policie Hlučín spolupracujeme s policii Opava, Slezskou Univerzitou v Opavě a Charitou Opava.

Umíte občas vypnout?

Hodinové měřítko neexistuje. Je to způsob života a uvažování. Výkon, který se měří časem, je pohledem zaměstnance. Jdu třeba spát a v hlavě se mi honí nápady a způsoby vylepšování daných i nových projektů. Mě to ale baví a po letech jsem se konečně naučila uniknout od problémů a špatných myšlenek. V minulosti na mě padalo hodně negativního a já se málem zhroutila.

Jaké lidi obdivujete?

Vzhlížím k lidem, kteří vlastní velké společnosti a žijí svou prací. Jejich život je veřejný a denně riskují, aby si firmu zachovali i na úkor svého zdraví a práce je pro ně společenská zodpovědnost. Mají silné zázemí a vyrovnaný osobní vztah, protože život musí být harmonický, až pak má člověk sílu a energii budovat něco víc. Odejít od rodiny není řešením. Je nutné se nad sebou zamyslet, vyhodnotit danou situaci a pak napravit. Nelze přehazovat vinu na druhého člověka, i když je to jednodušší. Rodina je nejdůležitější základ pro podnikání.

Jak vaše podnikání zasáhl Covid a následně válka?

Přešla jsem na online režim, a tím jsem ušetřila spoustu času. Snažím se vyřešit více záležitostí z kanceláře. Projekt ehelper doba ovlivnila hodně, protože jsme nemohli chodit na návštěvy k seniorům a zdravotně omezeným lidem. Projekt jsme na nezbytně dlouhou dobu přerušili, ale už zase pracujeme naplno.

Podnikání vyžaduje velké množství sil. Jak se udržujete ve formě?

Nejdůležitější je fyzické zdraví a psychická pohoda. Stále přeorganizovávám svůj čas, protože mám malé dítě. Určuji si své priority. Rozvíjím svou paměť. Protože přibírám pořád nové projekty, je nejhorší pamatovat si všechny termíny. Fyzickou aktivitu si udržuji sportem. Chodím do sauny, na fitness a jezdím na hory. Velice děkuji svému manželovi za jeho podporu a domácí pohodu.

Kde se vidíte za 5 až 10 let?

Chci si zdokonalit angličtinu, abych neměla problém se čtením smluv a obchodní komunikaci. Snažíme se rozšířit trhy na Asii a Blízký východ. Ale taky jsem matka a musím se snažit poskytovat nejlepší péči svému malému dítěti.

Co byste vzkázala mužům, kteří mají zaneprázdněné manželky?

Mějte je rádi a milujte je vždy a všude a věřte, že to, co dělají, je baví a přináší jim klid a spokojenost v duši. Žena vám to pak vynahradí svou starostlivostí a pozorností. Přejte jim upřímně to nejlepší. Každý máme šanci jít za svým snem.

Autor: Lada Kutějová

Příbuzné články