Profese letušky může být práce snů, říká ostravská rodačka Veronika Klesnilová

Veronika Klesnilová vystudovala práva a management a několik let pracovala jako manažerka u dopravní firmy. Toužila procestovat svět, a proto se rozhodla na čas přerušit kariéru a zkusit štěstí u výběrového řízení jedné z nejprestižnějších leteckých společností světa. Zakladatelka webu veronikaindubai.com a facebookových stránek Veronika in Dubai - letuška, kde se svými fanoušky každodenně sdílí zážitky z cest a jednotlivých letů, se rozhodla zmapovat své poznatky o tom, jak se dostala k „práci snů”, jaké to je měsíčně navštívit pět kontinentů a odhalit zákoutí práce letušky. Její prvotina Veronika v Dubaji, Ze života letušky se dva dny po uvedení na trh stala bestsellerem.

Jak jste se dostala k práci letušky?

Vlastně úplnou náhodou. Reklama týkající se výběrového řízení na mě vyblikla na internetu. Shodou okolností se pohovor odehrával za tři dny a ke všemu v mé rodné Ostravě, takže nebylo co řešit. Šla jsem to prostě zkusit.

Jaká kritéria jste musela splnit? Vzdělání, testy, znalosti…

Kritéria, která člověk musel splňovat, aby se o práci letušky mohl vůbec ucházet, byl dosažený věk 21 let, ukončené středoškolské vzdělání, plynulá angličtina a minimální dosah 212 cm, když člověk zvedne ruku. Je to z důvodu dosažení na palubní přihrádky v kabinách letadel, může to tedy klidně být i na špičkách. Další jazyky a zkušenosti ze zákaznického servisu byly samozřejmě výhodou. A mělo by vás bavit pracovat s lidmi.

Jaká je vaše pracovní náplň a doba?

Pracovní doba je opravdu různorodá. Vždycky na začátku druhé poloviny měsíce obdržíme letový rozvrh na následující měsíc a můžeme si tedy začít “dělat plány”. Pracovní náplní je hlavně zajištění bezpečnosti všech cestujících na palubě a hladkého průběhu letu, rozhodně tedy nejde pouze o servis. Jsme trénovaní reagovat téměř na cokoli, v případě nouzové situace musíme být schopni evakuovat letadlo do 90 sekund, poskytnout první pomoc nebo zpacifikovat rušivého pasažéra.

Jak často létáte?

Jak jsem již zmínila, letové plány se liší měsíc od měsíce. V průměru má člověk 7-9 letů měsíčně, některé z nich jsou layovery (člověk v dané destinaci nějakou dobu zůstává) a některé z nich otočky. Samozřejmě jsou tyto lety proloženy dny volna.

Co děláte v době volna? Přátelé, rodina, koníčky…

Pokud mám vkuse více než čtyři dny volna, zpravidla létám domů nebo někam cestuji. Když trávím čas v Dubaji, tak pokud nepíši, ráda se sejdu s kamarády na dobré jídlo, zajdu si do kina, na pláž nebo na nákupy. V destinacích ráda poznávám novou kulturu, fotím a ochutnávám místní kuchyni.

Co vás vedlo k napsání knihy? Je psaní váš koníček?

Psaní mě obrovsky baví a naplňuje. Mám svůj blog www.veronikaindubai.com, na který mi ale díky všem ostatním aktivitám bohužel už nezbývá tolik času. Kromě toho, že jsem napsala knihu, se věnuji i jinému “psaní”, nedávno jsem například začala spolupracovat s českým Lonely Planet a psát pro ně cestovatelské články o destinacích, které jsem navštívila. Nápad na knihu byl naprosto spontánní myšlenka, která mě napadla na letišti v Dar es Salaam, při odletu z dovolené na Zanzibaru. Chtěla jsem nějakým způsobem zhmotnit své zážitky, život v Dubaji a celkově mé působení v téhle profesi. Na můj facebook Veronika in Dubai - letuška mi chodilo obrovské množství zpráv s dotazy, takže jsem knihou také chtěla pomoct novým uchazečům o tuhle práci. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bude kniha tak úspěšná.

Pomůže po přečtení knihy každému pochopit povolání letušky?

Rozhodně se člověk dozví to, co normálnímu cestujícímu zůstane skryto. Dozví se zákoutí toho, jak to v naší práci funguje. Nejenom všechno o náročnosti téhle práce, ať už se jedná o neustálé střídání časových pásem či různé typy pasažérů, ale i o těch nesporných výhodách, které tahle práce přináší.

Samozřejmě v knize popisuji i to, jak jsem se k této práci dostala a vše o tom, jak probíhal samotný pohovor a následné stěhování do Dubaje včetně dvou měsíčního intenzivního tréninku. Myslím, že tahle kniha dokáže kandidátům o tuhle práci zodpovědět na většinu otázek a vyhodnotit, zda je pro ně tahle práce to pravé. A všichni ostatní se v ní dočtou to, co je určitě zajímá, když jako cestující někam letí.
Zážitky ze samotných letů v knize samozřejmě převažují.

Jaké jsou klady a zápory této profese?

Jedním ze záporů téhle práce je to, že je člověk vlastně pořád unavený, stále se sbaleným kufrem, neustále někde jinde. Další nevýhodou je permanentní samota. Jako nespornou výhodu vidím procestování světa v podstatě zadarmo, vlastně za to ve skutečnosti ještě dostávám zaplaceno. Díky téhle práci jsem viděla místa, o kterých se mi nesnilo. Dostala jsem možnost poznat spoustu nových kultur a mít kamarády takřka po celém světě.

Jak dlouho jste tu knihu psala? Do jakých jazyků je přeložena? Kde jste čerpala inspiraci? Pomohl vám někdo?

Na napsání knihy jsem měla tři měsíce, takže jsem psaním trávila nejen dny volna, ale počítač jsem s sebou brala i do některých destinací, takže se dá říct, že se mnou moje kniha obletěla svět.

Inspiraci jsem čerpat nemusela, tu nasávám na každém letu. Obrovskou pomocí mi byla úžasná redaktorka Petra z Albatrosu, která mi byla neustále k dispozici, ať už jsem potřebovala cokoli. A neuvěřitelnou oporou mi byl můj muž, který o knize jako jediný z mého okolí věděl a dával mi skvělou zpětnou vazbu.

Zatím je kniha pouze v češtině.

Myslíte si, že kniha pomůže mladým dívkám se lépe rozhodnout při volbě povolání?

Určitě je to skvělá pomoc při rozhodování, zda je tahle profese to, po čem touží. Upřímně doufám, že je kniha inspiruje. Minimálně v tom jít si za svým snem. A z reakcí, které na knihu dostávám, se jí to myslím podařilo.

Mohla byste charakterizovat pracovní kolektiv v Dubaji? Věk, národnost, snahu, ochotu…

Pracovní kolektiv je opravdu různorodý, což je na téhle práci to krásné. Na každém letu se potkáváte s novými lidmi, s různými národnostmi, věkovými kategoriemi. Jsou tu lidé, kteří tuhle práci dělají třeba 30 let! Každý z nich má jiný příběh, má za sebou jinou kariéru, od spousty lidí se toho můžete opravdu hodně naučit. Je to takový zdroj neomezené inspirace. Na druhou stranu pokud vám někdo nesedne, pravděpodobnost, že s ním poletíte znovu, je vzhledem k množství členů palubní posádky opravdu malá.

Autor: Ing. Lada Kutějová