Vítr nebo slunce nám fakturu nepošle

„Jakmile jednou propadnete elektromobilitě, tak už není cesty zpět. Jediný limit je kapacita baterie, ale i tady jde vývoj mílovými kroky dopředu. Vozidla zlevňují, dojezdy se prodlužují, nabíjení zrychluje. Možná si to neuvědomujeme, ale jde o kosmickou technologii. V podstatě všechno, co nám lítá nad hlavou, pohání fotovoltaika. Stát by měl vytvořit pro rozvoj fotovoltaiky co nejjednodušší pravidla.“ říká pan Radovan Burkovič, úspěšný ostravský podnikatel, neúnavný propagátor a popularizátor elektromobility a energetické nezávislosti.

Jak jste se k energetické nezávislosti vůbec dostal? 

Dlouhá léta se zamýšlím nad úsporným bydlením, které nezatěžuje okolí. Před více než dvaceti lety jsme si s manželkou chtěli pořídit vlastní dům, ale zároveň jsme chtěli, aby byl nízkoenergetický, což v roce 1998 nebylo nic jednoduchého. Dostali jsme se k projektu domu ze sendvičových dřevěných panelů. Je to jednoduchá, rychlá stavba. V panelech jsou připravené potřebné otvory a drážky pro všechny rozvody, takže jsme měli za pár týdnů hotovo. Díky této technologii jsme už tehdy měli o třetinu nižší náklady na elektřinu a vytápění než průměrný dům s poloviční výměrou.

To je hodně povzbudivé. V té době se začínaly objevovat první fotovoltaické elektrárny, předpokládám, že Vás napadlo, že si začnete elektřinu sami vyrábět.

Ze všech možností bylo pro nás nejvýhodnější využít k výrobě slunce. Od roku 2009 máme vlastní fotovoltaickou elektrárnu na jižní straně domu s maximální výtěžností, omezenou legislativně státem, kterou nám tenkrát, podle naší aktuální spotřeby elektřiny, umožnil. Bylo to od něj krátkozraké, ale alespoň něco oficiálně šlo. 

Patříte mezi průkopníky a máte obrovské množství dobrých i negativních zkušeností.

Legislativních a faktických překážek je strašná spousta. My tomu říkáme ČEZký incest, protože stát je ten, který má vytvořit prostředí, nastavit pravidla a kontrolovat je. A současně stát vlastní ze 70% největšího výrobce. Každý malý výrobce elektřiny bere zisky ČEZu a tedy i dividendy akcionářům, včetně státu. Takže o koho se bude stát starat? O vás nebo o ČEZ? To je problém, se kterým bojujete. Potom bojujete s distribuční sítí. Vyšetřovatel, soudce a bachař je jedna a tatáž osoba.

Nakonec se Vám to povedlo. Vyrábíte dostatek elektřiny pro svou spotřebu. Co děláte s elektřinou, kterou vyrobíte navíc?

Vyrobenou elektřinu si můžete uložit do baterií nebo ji pouštět do sítě.ČEZ se tomu zatím brání, nechce, aby přetoky byly velké. Nicméně je máme historicky povolené, v roce 2009 moderní baterie ještě na trhu nebyly. V praxi je to tak, že co vyprodukujete navíc, to spotřebuje hned váš soused. A máme tu paradox. Když by si soused natáhl od nás prodlužovačku a pořezal si třeba dřevo, tak se nic neděje. Ale když se ten vámi vyrobený proud dostane do drátů, které vlastní distribuce, tak se to dostává do veřejné sítě a já elektřinu sousedovi nesmím prodat. Je to absurdní. Já vyrobím 1 kWh za 40-80 haléřů, když ji pošlu do sítě a půjde k sousedovi naproti přes ulici, tak on si ji koupí za 5-12 korun. A hádejte, kdo shrábne rozdíl?

Můžeme se inspirovat za hranicemi u našich sousedů?

U nás byly legislativní podmínky na začátku nastavené tak, aby na nich někteří zbohatli. Těm dnes říkáme solární baroni. Třeba v Rakousku platí zákon, že přebytek elektřiny, který z fotovoltaiky vyrobíte, můžete prodat sousedovi za cenu, kterou si domluvíte a už se nestaráte o nic dalšího. Říká se tomu komunitní energetika. 

V Německu stát nastavil hned na začátku pravidla pro soukromé vlastníky domů jednoduše a logicky. Pořád platí. Na svém domě si můžete postavit, co chcete. Co vyrobíte a nespotřebujete, odchází do sítě. A co ze sítě odčerpáte, to se započte. Buď na tom ten měsíc vyděláte, nebo odebraný rozdíl doplatíte. A máte velkou podporu na výstavbu. Druhou částí jsou pravidla pro obce a firmy, kdy můžete, ale s menší podporou, fotovoltaiku dávat na svoje stavby a vyrábět pro sebe i okolí. Můžete dát fotovoltaickou elektrárnu i na pole, ale to pole musíte vlastnit nebo mít dlouhodobý pronájem a zároveň na tom pozemku musíte hospodařit. Takže mezi panely musíte něco pěstovat nebo třeba chovat ovce. Fotovoltaika musí být jen doplňkový zdroj příjmu. Podpora na výstavbu je jen malá. Dodnes je tam převaha fotovoltaik na střechách, funguje to a nemají solární barony.

V České republice je zhruba dva milióny rodinných domků. Na většinu těchto střech můžeme nainstalovat fotovoltaiku. Pokud by se to zrealizovalo, potřebujeme stavět další jaderné nebo jiné elektrárny?

Každá velká elektrárna znamená závislost na dodavateli paliva. Uhlí, vodě, větru, plynu, uranu. Druhá velká závislost jsou rozvody, které sice máme v České republice perfektní, ale jejich výstavba a údržba není levná. Tvrdíme, že pokud je možné vyrobit energii na místě, tak to udělejme. Průměrná rodina jsou tři lidé, tak zhruba 6 miliónů lidí bydlí v rodinných domcích a mohli by být z velké části energeticky nezávislí. Vítr nebo slunce nám fakturu nepošle. Pořád budete vyrábět za stejné peníze, které jste do elektrárny vložili. Přestože elektřina zdražila klidně desetkrát.

Mezi časté námitky odpůrců patří, že pohled na střechy s fotovoltaikou nebo větrné elektrárny není hezký a dlouho nevydrží.

Nové technologie nabízí panely, kterých už si na střeše téměř nevšimnete. Není to už dnes jen o klasických panelech, ale i střešních taškách, prosklených zábradlích, přístřešcích… Je prokázáno, že fotovoltaické panely můžou fungovat i padesát let a stále vyrábí. Ano, větrnou elektrárnu uvidíte, protože je nutné ji mít vysoko, kde je větší a stabilnější proudění. Stále tak máte na výběr mezi povrchovým dolem, uhelnou elektrárnou s komíny a siluetou větrníku. Výkon moderních panelů i větrníků je dnes i 6 x větší než před 20 lety.

Podívejme se v praxi na dotace na fotovoltaiku. Firma vám nabídne cenu třeba 600 tisíc, to je dost. Dotace vám pokryje třeba 300 tisíc, takže 300 tisíc zaplatíte. Český kutil je hloubavý a zjistí, že si koupí panely, zapojí mu je kamarád, zaplatí za to 200 tisíc a ještě 100 tisíc ušetří i bez dotací.

Dá se to udělat. Ale když už jste firma, musíte zaplatit všechny lidi, které zaměstnáváte, všechny režie a daně. Vy potřebujete ke zprovoznění fotovoltaiky kulaté razítko na projekt a někoho, kdo vše připojí. Dokonce i v těchto případech můžete dostat dotaci. Necháte si vypracovat projekt a na ten získáte dotaci. Takže si koupíte jen projekt, ale ne komplexní dodávku. Najdete si revizního technika, který bude stavbu, kterou si uděláte sám, dozorovat. Bude tam v průběhu montáže chodit a hlídat, abyste splnil všechny podmínky. Pak vám udělá revizi a vy si můžete přijít pro dotaci.

Mnoho lidí ale nemá takovou sumu peněz, aby mohli fotovoltaiku zainvestovat a pak čekali několik měsíců na dotaci. Co s tím?

Moravskoslezský kraj na to má řešení. Vymyslel u kotlíkových dotací jednoduchý postup. Firma, která má na montáž oprávnění a zákazník ji přivede, dostane od kraje garanci, že mu zaplatí za provedené práce. Zákazník tak nemusí dopředu vkládat velké peníze. Jednoduše řečeno, až zákazník přijde s fakturou, tak kraj ji zaplatí přímo té firmě. Nebude tam mezičlánek. To se ukázalo jako velice výhodné. Nemusíte mít 600 tisíc, stačí vám 300. Nově se připravuje, že na tyto výzvy dosáhne i společenství vlastníků. Takže tady je prostor k realizaci i na stěny panelových domů. Zde sice fotovoltaika nebude mít takovou účinnost, jako na střeše, ale výkon se dá perfektně předvídat a spočítat, a ty plochy u vícepatrových budov jsou opravdu obří.

V současné době všude slyšíme, že elektřiny je málo a ještě je drahá. Dává elektromobilita v tomto prostředí smysl?

I po zdražení jezdíme stále levněji, než na zkapalněné dinosaury, jak se z žertu říká. Když k tomu přidáme, že v každém rodinném domku jsou 1-2 auta, tak má fotovoltaika další smysl. V ČR máme 6.200.000 registrovaných osobních aut se spalovacím motorem a jen 14 tisíc elektromobilů. S fotovoltaikou si vyrábíte elektřinu za cenu, kterou jste do FVE investovali. Zdražování se Vás netýká. Vyrobenou elektřinu si můžete ukládat do baterie v autě. Navíc si můžete snadno regulovat tok elektřiny, abyste čerpali z veřejné sítě za nejlepší cenu. ČEZ i rozvodná síť jsou nadšení, protože nikde nic nelítá, máte rovnoměrný odběr. Vy si ho regulujete chytře a sami. Chvilku potřebuje více v kuchyni, chvilku více k ohřevu vody a pak zase k nabíjení auta. Jste motivován k tomu, spotřebovat většinu sám nebo uložit na později.

K nabíjení elektromobilu prý žádnou nabíječku nepotřebujete, je zabudovaná už v autě.

Ano, je to tak. Elektromobily mají pomalé nabíjení z každé obyčejné zásuvky nebo červeného pětikolíku, což je běžné dostupné v každé stavbě. To umožňuje tzv. palubní nabíječka. Třeba můj Peugeot Ion umí nabíjet max. 3,6 kW. Baterii 16 kWh tak naplním za 4,5 hodiny z obyčejné zásuvky. Když potřebuji nabít rychle, má i rychlonabíjecí port, ale to musím k veřejnému stojanu. Pak za 15-20 minut nabiji výkonem 50 kW a jedu dál. Nabíjení elektromobilů dává smysl, i když nemáte fotovoltaiku. Můžete nabíjet levnějším, tzv. nočním proudem. Elektrárna dá impuls a auto se začne samo nabíjet v době, kdy je elektřina nejlevnější. Uvedu osobní příklad. Doma jsem doposud nabíjel elektroauto z fotovoltaiky za 0,80 Kč / 1 kWh, z nočního proudu za 3,50 Kč a z denního proudu za 5 Kč. Dojezd 100 kilometrů po městě mne tak stál 8-50 korun. Tedy v maximu necelé 2 litry benzínu či nafty na 100 km. A to ještě při brzdění brzdím motorem, ten funguje jako dynamo, rekuperuji a nabíjím si zpět baterii. Namísto zahřívání a otěru brzdových destiček. Ty mám i po 113 tis. km původní a stále v dobrém stavu.

Jak vychází srovnání elektromotoru s klasickým spalovacím motorem?

Dnes strašně neefektivně vyrábíme palivo pro spalovací auta. Ropu musíme někde vytěžit, pak ji přepravit většinou na pevninu do rafinerie, tam ji zahřejeme a jen v té rafinerii potřebujeme 1,3 kWh elektřiny na výrobu 1 litru benzínu. Takže když pojedete autem se spotřebou 5 litrů, tak na 20 kilometrů spotřebujete 1 litr benzínu. Já na ten 1,3 KWh elektřiny, kolik stála výroba 1 litru benzínu, rovnou ujedu 10 kilometrů. Současně nepotřebuju tu rafinerii, nepotřebuju ropovod, nepotřebuju vrty, ani čerpací stanice, nepotřebuju cisternová auta, nemusím nic rozvážet. Odpadá hluk, smrad a znečištění ovzduší. Navíc se stávám při výrobě z fotovoltaiky nezávislý na dodávce benzínu. A v autě ušetřím spoustu zbytečných spotřebních dílů, třeba výfuk. 

Zajímá mě Váš pohled na výstavbu větrných elektráren. U nás pro ně nejsou ideální podmínky a opravdu krajinu hyzdí.

Co se týká větrné energie, tak perfektně fungují větrné elektrárny, které jsou za obcí, když použijete model, který funguje v Německu nebo Rakousku. Vy jako obec uděláte s lidmi v obci, kteří do toho chtějí vstoupit, družstvo. To postaví elektrárnu a z prodeje elektřiny se úvěr splácí. Lidé z toho mají nějaké peníze a vy sami se pak domluvíte, za jakou cenu budete mít svou elektřinu. Pak ani lidem nevadí, že tam stojí, protože je to jejich elektrárna.

Je to velký rozdíl proti tomu, když přijede na vesnici někdo v drahém autě z Prahy a chce jim tam postavit elektrárnu. Když starosta řekne - máme tady lidi, kteří ji dokáží postavit, ale my se dohodneme, jak bude veliká, vyrobená elektřina bude naše, přebytky budeme prodávat, máme jistou cenu na příštích třicet let – tak může lidi pro tu myšlenku získat. Jde to i netradičně, například v Holandsku vyměnili původní větrné mlýny za větrné elektrárny. A pořád jsme u toho, zda mít doly, železnici nebo lodní dopravu uhlí, tepelné elektrárny, komíny, rozvodny, trafostanice, kilometry stožárů a drátů po celé zemi nebo to redukovat na nezbytně nutné množství a vyrábět si elektřinu na střechách a za domem. A skladovat si ji v bateriích, autech, ohřívat vodu bojlerech… Volba je na nás samotných. 

Autor: Lada Kutějová