Varování
Doporučujeme konání akcí předem ověřit přímo u pořadatele.

3.díl Cesta za snem - Lvice z Ostravy Kateřina Müllerová

11. červen 2021

Kateřina v listopadu 2019 vyjela s přítelem na poslední vyjížďku na motorkách před koncem sezóny. Měla ale nehodu. „Věděla jsem, že při nehodě musí člověk vyskočit z motorky a nedržet se jí, ale v tu chvíli to nešlo. Jako bych k ní byla přilepená.“ V nemocnici Katce zachránili život. Ale oznámili jí, že se musí naučit žit na invalidním vozíku. Navíc, vše se odehrávalo v právě rozjíždějící se pandemii. Ve chvíli, kdy člověk potřebuje podporu rodiny, je přísný zákaz jakéhokoliv styku, třeba i s nejbližšími. Její přítel a dcera jí byli přesto velkou oporou. Společně našli v Ostravě nový byt a upravili ho tak, aby v něm Katka mohla fungovat. Teď už jsou zase všichni spolu a stojí na prahu nového života. „Jsem paraplegik, ochrnutá od prsou dolů. Jen o chlup jsem utekla kvadruplegii. Jako silná si nepřipadám, ač mě tak ostatní vnímají. Já sebe vidím stále jako slabou, která ve volných chvílích přemýšlí, proč se mi to stalo a co mě teď čeká. Jako největší výzvu teď beru návrat do práce. Moc se na to těším a současně mám strach. Právě proto jsem se rozhodla stát Lvicí. Abych v sobě objevila sílu, pomohla dětem a mohla znovu začít bez strachu žít.“

Děkuji Katce, že mi zodpověděla pár velmi osobních otázek. Našim společným cílem je informovat, a tak alespoň malinko pomoci lidem a jejich blízkým, v obdobné situaci. 

Změnil se pro tebe nějak přístup k životu před a po nehodě?

Co bylo před nehodou změnit nejde, tudíž zpět se nedívám. Důležité je, co je teď a co bude. Ano, po tom, co se mi život obrátil vzhůru nohama (a ne jen mě, ale i mým nejbližším) jsem přístup změnila. Nelámu si hlavu maličkostmi, neřeším malichernosti, raduji se z každého, ač i malého pokroku, který mě posouvá dopředu. Neberu život jako samozřejmost, ale jako dar, za který jsem vděčná.

Co ti aktuálně dělá radost v životě? Na co se těšíš?

Aktuálně jsem neskutečně šťastná, že se má dcera v této těžké covidní době dostala na střední školu, na kterou chtěla. Jinak jsem ráda, za každé ráno, kdy se probudím vedle svého přítele, uvidím svou dceru, za každý čas strávený s nimi a s mojí rodinou, mými přáteli. Snažím se užívat každého okamžiku, který tu jsem. Dále jsem ráda za každý den, kdy mohu jít do práce, pač návrat do sociálního života je pro člověka v mé situaci také hodně důležitý. Mám kolem sebe prostě jen suprovní lidi, což mě také velice pozitivně motivuje. Těším se na vše hezké, co přijde a určitě toho nebude málo.

Co je pro tebe v tuto chvíli nejtěžší?

Vzhledem k tomu, že je to od úrazu 1,5 roku, což je docela krátká doba, tak je pro mne těžké ještě dost věcí. Za mne ale nejvíce chybí ta svoboda, resp. soběstačnost, kterou chci zvládnout co nejdříve, nechci být pořád na někom v něčem závislá.

Co bys poradila lidem, jejichž blízký člověk se dostal do podobné situace a jeho život se obrátil naruby. Jak mohou takovému člověku pomoci, co je pro něj podpora a co rozhodně nedělat/víc škodí než pomáhá?

Mně osobně nejvíce pomohla přítomnost osob, které mám ráda a kterým na mě záleží a jejich pozitivní myšlení, které i mne házelo do větší pohody a pomohlo mi tak překonat ten největší srdcebol, který v ten okamžik úrazem nastal. Měla jsem a mám kolem sebe úžasné lidi, a to je pro mne asi to nejvíc. A co nedělat? Každý jsme individuální stvoření, jinak citlivé, s jinými potřebami . . . Mne osobně by nejvíce vadila samota. Nedokážu si představit, být na tuto situaci sama.

Pro lidi, kteří se nově ocitnou na vozíčku a hledají někoho s kým by si o tom mohli promluvit, na koho se obrátit, jak řešit praktické otázky běžného života a fungováním. Kdo ti pomohl, poradil, existují nějaké organizace, na které se člověk může obrátit, najít pomoc či radu?

Hodně informací jsem získala na spinální jednotce, kde jsem strávila 3 měsíce. Měla jsem spoustu otázek a nejasností a tak se mi povedlo získat i nějaké kontakty na lidi, kteří na tom jsou podobně jako já. A shodou okolností jedna paní i v nedávné době složila zkoušku na „peermentoring“. Peer mentor je vozíčkář, který je po úraze už delší dobu a je dobře adaptovaný na své postižení. Žije po všech stránkách aktivně, má pracovní život, koníčky, často i rodinu a tak dále. Tito zkušení vozíčkáři pomáhají jako průvodci vozíčkářů, kteří jsou po úrazu krátce. Provází je těžkou životní situací a pokouší se je od úplného začátku aktivovat a vést k dobré a rychlé adaptaci na postižení.

Měla jsem spoustu otázek ohledně (pro „choďáky“) samozřejmých věcí běžného života, a tak jsem se neváhala zeptat a nacházet odpovědi. Není důležité se vším se vypořádat sám a snažit se za každou cenu se vším bojovat. Ale myslím si, že už tak ten život máme ztížený, že není na škodu, snažit se si ho také trochu ulehčit. A jak říká můj přítel „Líná huba, holé neštěstí“ a něco na tom bude. Opravdu mi pomohlo „pokecat si“ (přes mobil) s člověkem, který už je na vozíčku delší dobu a vše zvládá sám. A tito lidé jsou neskutečně sdílní, otevření, je to prostě fajn.

A co zažila Katka v rámci Lvic 2021, co si na ni štáb připravil?

Lvice Katka Müllerová prošla programem plným výzev v Ostravě!!! Ráno jsme ji nic netušící přivezli do České televize, kde se stala součástí živého vysílání pořadu Dobré ráno. Jako velkou výzvu musela Katka přečíst zprávy bez jakékoliv přípravy. Zvládla to naprosto skvěle, a to i přesto, že první zpráva byla z Kopřivnice, kde se ji stala nehoda na motorce, po které usedla na vozík. Znejistilo ji to, ale nerozhodilo. Byla úžasná. Došlo na setkání s parťačkou Hankou Fialovou, muzikálovou zpěvačkou ostravského Národního divadla moravskoslezského. Spolu s ní Katka vystoupala na nejvyšší radniční věž v Česku v Ostravě za asistence primátora města Ostravy. Jestli má Katka z něčeho strach, jsou to výšky! Katka s Hankou krmily pandy v ostravské zoo. Uklízely h*vínka po slonech a prošly spolu stezkou odvahy na Bolt Tower v 80-ti metrové výšce. Nakonec jsme se přesunuli na polygon Libros, kde se Katka projela v terénu s hasičským vozem a udělala si se ŠKODA AUTO certifikát bezpečné jízdy na kluzných plochách. Katka to dokázala! Stala se pravoplatnou Lvicí a ukázala, že handicap vás nemusí zastavit v tom žít naplno a jít do všeho. Podporujeme děti s handicapem, Lvíčata. Ukazujeme, že ženy s handicapem mohou být silné, krásné, odvážné a inspirativní! Společně bouráme bariéry a zaběhlá klišé! Podporujeme Lvíčata, děti s handicapem, kterým pomáháme ke sportu a pohybu.

JAK POMOCI LVÍČATŮM?

TRANSPARENTNÍ SBÍRKOVÝ ÚČET NA PODPORU LVÍČAT 111064111/2010 nebo klikněte na tlačítko  PŘISPĚT (platební kartou). 

Cíl sbírky: 600.000 Kč / v případě, že cíl překročíme, podpoříme další děti!

Sledujte Lvice. Podporujme Lvíčata! Díky! 

Informace a videa o projektu Lvice 2021 najdete na facebooku nebo youtube.

Předchozí díl seriálu najdete zde:

1.díl Cesta za snem - představujeme

2.díl Cesta za snem - Lvice 2021

(mabys, zdroj: cestazasnem.cz)