Z Pinduly na Radhošť a Pustevny za turistikou, přírodou i památkami

Podzim v Moravskoslezských Beskydech nabízí krásně zbarvenou krajinu a často také příjemné teploty, při kterých se dobře chodí po horách. Jedna z pěkných tras, při kterých si užijete výhledy na barevné smíšené lesy, vede ze sedla Pindula až na oblíbené a turisty hojně navštěvované Pustevny. Po cestě můžete potkat nejednu zajímavost i několik občerstvovacích stanic.

Na Pindulu se turista dostane snadno autobusem z Frenštátu pod Radhoštěm, zastávku zde mají i mnohé přímé spoje z Ostravy směřující do Rožnova pod Radhoštěm. Ze sedla Pindula (552 m) turistu nejprve čeká úvodní prudké stoupání na kopec Kaní (678 m). Následuje krátké klesání a poté další - ale už ne tak namáhavé - stoupání ve směru na bájnou horu Radhošť. Cesta je vedena v příjemném bukovém či smíšeném lese, pod nohami šustí listí. Po necelých 4 kilometrech od startu následuje Velká Polana (981 m), příjemná mýtina lákající k odpočinku. K tomu je zde například určený turistický přístřešek s pěkným výhledem na Radhošť. Ten je odsud vzdálený po Cyrilometodějské stezce už jen kilometr a půl.

Stezka vede po okraji rozsáhlé Národní přírodní rezervace Radhošť, která zahrnuje společenstva rozmanitých typů stanovišť (bučiny, na hřebeni horské smrčiny, suťové a roklinové lesy či javořiny). Po pravé straně kousek za Polanou se v lese nachází vstup do jeskyně Volářka, která podle dostupných informací ukrývá až 18 metrů dlouhé chodby. Jejich průzkum se ale nedoporučuje.

Oblast v okolí Radhoště a Pusteven je na jeskyně bohatý a dokonce se traduje, že Volářka byla propojena i se známější jeskyní Cyrilka, která se nachází na Pustevnách. Cyrilka je svou doposud známou délkou 552 m nejdelší pseudokrasovou jeskyní na Moravě a druhou nejdelší v České republice. Vývoj jeskyní zde nebyl dosud ukončen, stále zde dochází k posunům kamenných bloků a hrozí řícení stropů. K zavalení vchodu do jeskyně došlo naposledy v roce 1998. Jeskyně Cyrilka je veřejnosti nepřístupná. Informace o bádání kolem Cyrilky můžete najít také zde. Radhošťské jeskyně, místním nářečím zvané „ďúry“, jsou v současnosti probádané jen zčásti. Dříve je využívali hlavně pastevci nejen jako chladné sklepy pro ovčí mléko a sýry, ale i jako úkryty. Své koliby si stavěli přímo nad vchody do podzemí nebo v jejich blízkosti a průchody nitrem hory, o kterých vypráví nejedna legenda, znali hlavně oni. Dnes slouží zejména jako úkryty pro různé druhy netopýrů.

Vraťme se ale na naši trasu. Závěr stoupání na Radhošť je veden po louce. Pěkná dřevěná kaple sv. Cyrila a Metoděje se rychle přibližuje a turista za chvíli dosáhne nejvyššího bodu celé trasy. S výškou 1129 m n. m. je Radhošť sedmou nejvyšší horou Moravskoslezských Beskyd. Výhodou stoupání na Radhošť od Pinduly je, že stezka není tolik turisticky zatížená. Naopak od Radhoště dále to zde bývá někdy s počtem turistů horší. Ale není se čemu divit. Celá oblast nabízí řadu velmi pěkných výhledů a několik atraktivit či možností občerstvit se.

Jednou z hlavních dominant hory je již zmíněná kaple sv. Cyrila a Metoděje a také bronzové sousoší těchto věrozvěstů, kteří toto místo podle pověsti navštívili. Kapele z roku 1898 je postavená v byzantském slohu, sousoší vytvořil v roce 1931 Albín Polášek. Kaple je obvykle přístupná pouze v turistické sezóně, od července do září. Přes léto se zde každou sobotu v 11 hodin konají mše, na svátek sv. Cyrila a Metodě, tedy začátkem července, se zde pořádá pouť. Aktuality najdete zde.

Hora Radhošť bývá tradičně spojována s uctíváním pohanského boha Radegasta (také Radogost, počeštěně Radhošť). Podle legendy nechali jeho modlu na vrcholu hory zbořit právě soluňští misionáři Cyril a Metoděj. Původní obří socha byla údajně vyřezána ze dřeva, na sobě měla pancíř z ryzího zlata a na hlavě strašlivou helmu. Byla prý součástí svatyně, kde byli, kromě zvířat, obětováni snad i lidé. Jak to ale doopravdy bylo už asi dnes nezjistíme.

Přímo na Radhošti je pro turisty k dispozici také celodřevěný horský hotel Radegast, který nabízí nejen nápoje, ale i teplá jídla. Ceny jsou s „vysokohorskou přirážkou“, třeba svíčková na smetaně vás přijde na téměř 250 korun.

Náš výlet pokračuje dál ve směru k Pustevnám. Než tam ale dorazíme, zastavíme se ještě u dalšího výletního místa – žulové sochy Radegasta. Ta současná zde stojí až od roku 1998. Původní socha totiž byla v roce 1996 přesunuta do haly radnice ve Frenštátu pod Radhoštěm. Tu vytvořil sochař Albín Polášek z umělého kamene a kameninové drti. Na horský hřbet mezi Pustevnami a Radhoštěm byla umístěna v roce 1931. Horské podnebí sochu narušovalo, a proto byla nahrazena kopií z odolnější žuly. Současná socha Radegasta by zde tudíž měla vydržet bez vážnějšího poškození několik století.

Radegasta uctívali slovanští pohané také jako boha slunce, hojnosti a úrody. Albín Polášek jej ztvárnil jako postavu s mužským tělem a lví hlavou, na které má nasazenou přilbu s býčími rohy. V pravé ruce svírá roh hojnosti, levou se opírá o sekyru.

A ještě jedna historka se k soše váže. Radegastovi se prý jakoby na Radhošť nechtělo – při první cestě roku 1931 nákladní auto se sochou uvízlo ve strmé zatáčce na Pustevnách, odkud ho druhý den muselo vytahovat šest párů koní. Navíc se strhl silný déšť provázený bouřkou, při níž blesk zabil jednoho z vojáků, kteří u Radegasta drželi čestnou stráž.

Také poblíž sochy Radegast je stánek s občerstvením. Ale daleko to už není ani na Pustevny. Zde doporučujeme zajít si na něco dobrého zejména do chaty Libušín, která je jednou z dominant horského sedla Pustevny a společně s chatou Maměnkou tvoří až pohádkovou kulisu. Obě chaty jsou vedeny jako národní kulturní památky. O víkendu bude možná problém s místem, ale ve všední den byste se ke stolu měli bez problému dostat. Při vychutnávání si borůvkových knedlíků či kyselice pak můžete zhodnotit, jak kvalitně se povedlo interiér chaty zrekonstruovat.

Připomeňme, že také Libušín byl postaven podle návrhů architekta Dušana Jurkoviče v roce 1898 ve stylu tzv. lidové secese s prvky valašské architektury. Obzvláště vzácnou byla jídelna zdobená freskami a grafity s motivy moravských a slovenských pověstí, kterou však v roce 2014 velmi poškodil požár celé budovy. V srpnu 2020 byla chata znovuotevřena. Obnova byla, jak jsme nedávno informovali, provedena formou vědecké rekonstrukce jako věrná řemeslná kopie za pomoci tradičních tesařských postupů a za použití stejného materiálu – masivního jedlového dřeva. Libušín byl obnoven ke stavu z roku 1925, interiér jídelny je kopií Jurkovičova díla z roku 1899 a malířská výzdoba byla restaurována dle původních návrhů Mikoláše Alše.

A na Pustevnách může trasa skončit, anebo pokračovat. Zdatnější turisté se mohou třeba vydat kolem kontroverzní dřevěné rozhledny a visuté stezky Valaška přes Čertův mlýn až do Kunčic pod Ondřejníkem, anebo na opačnou stranu sejít na Horní Bečvu. Jiní mohou po svých seběhnout na autobus do Trojanovic. Anebo se nabízí doprava z Pusteven ve formě autobusu ve směru Prostřední Bečva (o víkendu jezdí i přímé spoje z Pusteven až do Ostravy) či ve formě dvousedačkové lanovky.

A existuje zde i netradiční možnost – z Pusteven můžete sjet do Trojanovic na zapůjčených koloběžkách (ale jen v létě, na podzim se už nejezdí). Možností je zde opravdu hodně. Také o nich se dozvíte na stránkách www.pustevny.cz.

(hav, foto: pustevny.cz, npú.cz)